Nikdy jsme ji nepokoušeli, protože se tak nějak na škole tradovalo, že tou tyčí zmlátila někoho z béčka, kde byla třídní učitelkou. A i kdyby to byl jen drb, naprosto stačil. Jediné, na co jsme se zmohli, bylo ji přesvědčovat, že bychom si mohli zazpívat.
Profesorka chemie na gymnáziu byla sofistikovanější. Nenosila tyč, ale vítr z ní měli též všichni. Dokázala seknout do živého. Třeba když se spolužačka domáhala otevření okna, dostala radu, že kdyby zhubla, tak by jí takové vedro nebylo. Při zkoušení ale byla profesorka spravedlivá. Pokud jste uměli, nikdy vás nedusila. Pokud jste projevili zájem o chemii, dala vám i šanci získat trojku. Ale když jste dělali bordel v hodinách a u tabule vařili z vody? Zničila vás.
Když jsem sledoval předvolební debaty, vzpomněl jsem si na obě.
