Že tolik vlivných, silných, inteligentních i bohatých lidí na celé planetě sleduje souboj, který působí jako estráda? Indiáni z Amazonie, Papuánci či obyvatelé ostrova Sentinel by žasli. Oni si volí náčelníky z těch nejschopnějších, kteří nejlépe dokáží zajistit přežití kmene v tvrdých podmínkách.
My, příslušníci západní civilizace, té nejrozvinutější, jaká na Zemi byla, přivykáme čemusi jinému. Na lídra světové supervelmoci kandidují dva muži ve věku 78 a 81 let. Muži, kteří by úřad prezidenta USA dovršili ve věku 82, respektive 86 let. Muži, kteří v televizní debatě kandidátů působí buď zmateně, nebo narcistně.
Odstoupit Bidenovi doporučují i spříznění komentátoři. Prezidentská debata uvrhla demokraty do paniky |
Oba vystupují tak, jak to jejich soupeři chtějí. Jeden jako karikatura neschopného staříka, druhý jako karikatura přesvědčivého tlučhuby. To že je souboj o lídra, který má udržet rozkližující se, neurotický a ohrožený svět či alespoň Západ?
Je to výsledek systému stranických primárek, tedy demokratického procesu. Přesto se mnozí nezbaví pocitu, že ta kampaň i televizní souboj ukazují cosi hlubšího. Krizi zastupitelské demokracie jako takové.
