Factum Invenio se rozhodla nepublikovat nadále údaje o stranických preferencích a volební odhady. K rozhodnutí ji přivedlo to, že už od jara 2006 „se v Česku zvyšuje korelace mezi výsledky různých politických průzkumů a stranickou orientací jejich zadavatelů. Takové výzkumy se z informačního zdroje mění na přímou součást politického marketingu a celý obor výzkumu veřejného mínění tak ztrácí důvěryhodnost“. Faktum Invenio se toho nehodlá účastnit. Oceňuji taktní zdrženlivost této formulace.
Agentura patřila u nás k nejserioznějším. Před posledními dvěma volbami do Poslanecké sněmovny se jí (na rozdíl od ostatních) podařilo velmi přesně odhadnout jejich výsledky. Důvody, které uvádí pro své rozhodnutí, jsou pochopitelné a přesvědčivé. Zvláště v posledních týdnech jsme svědky nesmyslného a nedůstojného politického boje za pomocí průzkumů objednaných zleva i zprava. Bylo by nespravedlivé nezdůraznit, že s tím začala Paroubkova ČSSD, která si k tomu účelu zjednala renomovanou agenturu STEM. ODS (a MfD) kontrovaly. Podle prvních vede, pokud jde o veřejnou podporu, Švejnar, podle druhých Klaus. Z toho se dá bezpečně usoudit jen to, že rozdíl mezi oběma není tak velký, aby se dal ohnout na tu či na onu stranu. Takové poznání si ovšem každý může strčit za klobouk.
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.
To ale není to hlavní: hlavní je, že už jen pořizovat a zveřejňovat takové průzkumy je naprosto neseriozní a zavádějící, protože podle ústavy o prezidentovi nerozhoduje veřejnost, ale volitelé. A volitelé mají podle ústavy jedinou povinnost: rozhodovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, a ne podle toho, co chce nejvíc lidí, nebo dokonce jen ti, kteří dovedou nejhlasitěji křičet. Dějiny totiž ukazují, že veřejnost, stejně jako její volení zástupci, se může mýlit a často se mýlí, snadno podléhá populistickým tlakům různých demagogů, sprosťáků nebo v krajních případech politických zločinců. Hlas lidu nemusí vždycky být hlas Boží.
Znechucení agentury Factum Invenio a ředitele Herzmanna chápu. Z průzkumů veřejného mínění se čím dál tím častěji stává předvolební beranidlo. Instituce, které by ze své povahy měly být nepolitické, podléhají čím dál tím víc politickým tlakům z nejrůznějších stran.
Rozhodnutí agentury má jedinou stinnou stránku: veřejnost ztrácí jeden z posledních seriozních informačních zdrojů o stavu politických preferencí. Budeme čím dál tím víc vydáni všanc věštcům, placeným stranickými sekretariáty, kde dobře vědí, že výzkumy preference nejen odečítají, ale taky ovlivňují. Dovedu si představit, že nezávislá a objektivní agentura v takovém prostředí prostě nemůže pracovat. Jen nemůžu zamlčet, že mi je to velmi líto.