Soudruh generál byl typický ruský komunistický papaláš té doby, pouhý pohled na něj potvrzoval, že nikoli náhodou máme 98,5% genového vybavení společného se šimpanzy bonobo. Po jednání jej obklopili novináři (tenkrát u nás panovala přechodná svoboda slova) a ptali se ho, zda je pravda, že Rusové chystají invazi. Generál se ošíval, dělal že neslyší, a nakonec zamumlal: nesmysl. Nic jiného říci nemohl. Do měsíce byli tady.
Další komentáře a názory Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz
Nynější náčelník generálního štábu armády Ruské federace Balujevskij bude nepochybně člověk po všech stránkách uhlazenější. Přesto včera na tiskové konferenci v Moskvě hovořil tak, jak si to nebožtík Jepišov nemohl dovolit ani v roce 1968. Evropské země (rozuměj Polsko a ČR) za umístění amerického raketového deštníku zaplatí. Forma platby je prý „technická otázka“. Může jít o prostředky „strategické, jaderné nebo jiné“.
Verbální možnosti pana Balujevského jsou větší než ty Jepišovovy. Skutečné zatím o mnoho menší. A budou menší do té doby, dokud dokáže být Evropa jednotná a dokud dokáže držet basu s USA.
Ruská generalita a ruské vedení dobře ví, že americký protiraketový systém je proti jejich supermoderním raketám bezmocný. Jde jim o něco jiného: pokud bude Evropa rozhádaná a bezbranná proti jadernému útoku z Íránu nebo z přilehlých oblastí, budou si Rusové po úderu moci posbírat to, o co na přelomu osmdesátých devadesátých let přišli – a když Pán Bůh dá, třeba i něco navíc.
Právě v téhle době u nás podle průzkumů veřejného mínění odpůrců pouhé radarové základny valem přibývá. Je v tom strach z Rusů? Je v tom přesvědčení, že netřeba pálit si prsty v něčem, co se nás netýká? V obou případech je to strategie, kterou volí zajíc před lovem: když se pěkně přikrčíme, možná si nás nikdo nevšimne.
Signál, který tím vysíláme potenciálním spojencům i potenciálním predátorům, zní: jako spojenci jsme na baterky. Ale za kořist se hodíme znamenitě.
