Obviněná se brání, že si sousedka všechno vymyslela, jejich vztahy jsou už dávno napjaté, bezdůvodně ji sekýruje.
Další komentáře a názory Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz
Podobné konflikty jsou časté a většinou těžko k rozpletení. Mejdany se v bytech mladých lidí konají a obyčejně sousedy ruší. Na druhé straně vztahy mezi sousedy (sousedy se lidé stávají v drtivé většině případů tak říkajíc nedobrovolně) bývají napjaté a rozplést, kdo je na vině, bývá tak obtížné, že to asi policie většinou uloží k ledu: upřímně řečeno mívá na práci důležitější věci.
Jenže v tomhle případě to bohužel asi nepůjde: protože organizátorka údajného mejdanu (a zároveň údajná útočnice) je poslankyně PS za Stranu zelených Kateřina Jacques. Tím problém dostává jakousi nepřehlédnutelnou politickou důležitost. Jak to vlastně je?
Za prvé: může si zaujatá sousedka vymyslet cokoliv, protože objekt jejího hněvu je politička a podle jakési debilní teorie platí pro politiky presumpce viny? Jistě taky není náhoda, že se případu ujalo zrovna Právo, vzhledem k tomu, že politika Strany zelených je v rozporu s linií listu. Zároveň je legrační, že poslankyně Jacques se ocitá trochu v pozici vicepremiéra Čunka, na němž její strana osvědčuje svou mravnost: taky jeho obvinění spočívá zatím, jak se zdá, na svědectví jedné očividně zaujaté osoby.
Za druhé: co když ale sousedka má do slova a do písmene pravdu? Pak by to vrhalo zvláštní světlo na věrohodnost paní poslankyně, i pokud jde o její konflikt s policistou na demonstraci loni na jaře. Zároveň jsou v trochu choulostivé situaci i městští strážníci, kteří případ vyšetřují, protože jejich napůl kolega od policie ČR byl kvůli zásahu na demonstraci vyhozen, a mohou být vinění z profesní solidarity.
Zkrátka, na vyšetřující orgány je toho zrovna v tomto případě naloženo opravdu hodně.
Další komentáře a názory Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz
Podobné konflikty jsou časté a většinou těžko k rozpletení. Mejdany se v bytech mladých lidí konají a obyčejně sousedy ruší. Na druhé straně vztahy mezi sousedy (sousedy se lidé stávají v drtivé většině případů tak říkajíc nedobrovolně) bývají napjaté a rozplést, kdo je na vině, bývá tak obtížné, že to asi policie většinou uloží k ledu: upřímně řečeno mívá na práci důležitější věci.
Jenže v tomhle případě to bohužel asi nepůjde: protože organizátorka údajného mejdanu (a zároveň údajná útočnice) je poslankyně PS za Stranu zelených Kateřina Jacques. Tím problém dostává jakousi nepřehlédnutelnou politickou důležitost. Jak to vlastně je?
Za prvé: může si zaujatá sousedka vymyslet cokoliv, protože objekt jejího hněvu je politička a podle jakési debilní teorie platí pro politiky presumpce viny? Jistě taky není náhoda, že se případu ujalo zrovna Právo, vzhledem k tomu, že politika Strany zelených je v rozporu s linií listu. Zároveň je legrační, že poslankyně Jacques se ocitá trochu v pozici vicepremiéra Čunka, na němž její strana osvědčuje svou mravnost: taky jeho obvinění spočívá zatím, jak se zdá, na svědectví jedné očividně zaujaté osoby.
Za druhé: co když ale sousedka má do slova a do písmene pravdu? Pak by to vrhalo zvláštní světlo na věrohodnost paní poslankyně, i pokud jde o její konflikt s policistou na demonstraci loni na jaře. Zároveň jsou v trochu choulostivé situaci i městští strážníci, kteří případ vyšetřují, protože jejich napůl kolega od policie ČR byl kvůli zásahu na demonstraci vyhozen, a mohou být vinění z profesní solidarity.
Zkrátka, na vyšetřující orgány je toho zrovna v tomto případě naloženo opravdu hodně.
