Komunističtí poslanci dali navíc najevo, že jakkoli podstatu reformy odmítají, některé její méně kontroverzní (a dodejme méně důležité) části by mohli podpořit. Ministr se s komunisty dohodl, že se budou dále setkávat.
Julínkova spokojenost je psychologicky pochopitelná, srovnává zjevně debatu s divokými masážemi, jimž ho podrobují Paroubek, Rath a další, co se jim snaží připodobnit v razanci německého ovčáka. Věcně vzato je to ale nebezpečná iluze.
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.
ČSSD je v současné situaci hlavním konkurentem ODS a ODS také plným právem považuje za svého hlavního konkurenta. To ji motivuje ke konfrontačnímu postoji, k „třídnímu boji“ proletariátu s kapitálem. Pro KSČM není v té situaci obtížné stylizovat se do postavení toho slušnějšího. Jednak jí na rozdíl od ČSSD o tolik nejde, a jednak paroubkovská taktika německého ovčáctví je sice hodně hlasitá a efektní, ale oslovuje nejspíš jen tvrdé voličské jádro strany. Velká většina voličů jsou však otrávení lidé, kteří by v současné situaci nejraději nevolili nikoho, ale zbytky občanské zodpovědnosti aspoň části z nich nedají. Těžko předpokládat, že si vyberou někoho jen proto, že umí nejvíc řvát.
Kromě toho lídři ČSSD, zejména její předseda, příliš mluví a říkají věci, které si sice upřímně myslí, ale měli by si je raději nechat pro sebe (např.: naše rozhodnutí bylo správné, ale protože se lidem nelíbí, zapomeneme na ně). Image sprosťáků, kteří si nevidí do úst, vytváří příhodnou situaci pro KSČM, aby se předvedla jako ten lepší, učesanější a přitažlivější. Poslední průzkum CVVM se dá číst tak, že se jí to daří.
Ve skutečnosti je KSČM jen zkušenější, šikovnější, a tedy nebezpečnější než paroubkovská ČSSD. ČSSD v technice vedení „politického boje“ nabuzuje nechtě dojem „my jsme ještě horší“. To samozřejmě není pravda. Pravda je, že jsou jedni za osmnáct a druzí za dvacet bez dvou, ale komunisté to umějí lépe. To je základní nemilá skutečnost, s níž se musíme naučit žít.
