Ano, na první pohled holá absurdita: metropole je už přes týden jediný červený region na semaforu, dojíždí do ní přes půl milionu lidí z okolních krajů, jednoznačně vede v absolutních i relativních číslech nemocných… A přesto její zástupce nemůže do krizového štábu, kde ještě na jaře seděli zástupci opozice? Dokonce takové intelektuální eso jako Roman Šmucler?
Jak už to tak bývá, druhý pohled je krapet složitější. I kvůli přílišnému rozdrobení už na štábu opozice nesedí, každý kraj má svůj vlastní krizový štáb a všechny dohromady v tom centrálním reprezentuje zástupce Asociace krajů Jiří Běhounek... Formálně je všechno v pořádku, ale jeden si stejně klepe na čelo.
Sice není tak těžké chápat ministra vnitra, že dalšího politika v čistě exekutivním orgánu nechce. A, upřímně řečeno, pan Zdeněk Hřib je navíc persona osobitá. Svojská, řekli by někteří. Nejvíce je slyšet pomocí neustálých tweetů a ministr vnitra jistě netouží, aby se z každého jednání štábu stával pirátský online přenos na Twitter. Až posud lze postupu pana Hamáčka rozumět.
Ale vzhledem k situaci by bylo pro všechny mnohem efektivnější, kdyby hlavní město mělo informace z první ruky, nejen přes krajskou asociaci. Copak je tak těžké zvednout telefon a pozvat z magistrátu nějakou pro pana Hamáčka přijatelnou osobu? Stačila by trocha vstřícnosti, empatie a vlastně i předvídavosti: pokud se začne hroutit Praha, odnese to celá země.
Jak vidíme na příkladu Belgie, Spojených států i Izraele, tak úplně nejhorší je, když se do boje s covidem začne míchat politika. Zatím, naštěstí, nejdeme v jejich stopách. Ale nakročeno máme pěkně.
