Svým způsobem je teď dost jedno, zda tu budeme krizový štáb mít, nebo ne. Je dost argumentů pro (počty případů, rychlost nárůstu) i proti (nemusíme nakupovat „bez pravidel“ v Číně, nechystá se zavírání hranic a podobně). Hlavní důvod, proč se dva klíčoví muži exekutivy řežou, není reakce na epidemii, ale blížící se krajské volby. Andrej Babiš prostě nechce, aby jej zastínil klidně vystupující Jan Hamáček v červené mikině hasičů. Ten cítí šanci dokázat, že není lídrem pro okrasu.
Není pochyb o tom, že země zvládá epidemii mnohem lépe než na jaře, ale to vůbec o ničem nevypovídá. Na přelomu zimy a jara nachytal SARS-CoV-2 v nočním prádle celý svět. Ale státní aparát měl celý červen, červenec i srpen čas a povinnost připravit se na předpokládanou podzimní krizi – a to se nepodařilo. Ani v nejmenším.
Od politiků chceme, aby urychleně vypomohli hygienickým stanicím. Ano, všichni víme, že zkušeného hygienika nevytáhnete z klobouku. Na druhou stranu velkou část jejich současné práce zvládne dobře vyškolený telefonní operátor, profíkům lze přenechávat jen zapeklitější případy. Reálných problémů jsou desítky a právě ty mají politici řešit. Nikoli volby druhého řádu, jichž se stejně zúčastní jen zlomek populace.
Covidem nejpostiženější zemí v Evropě je Belgie. A to právě proto, že se rozhádaní politici nedokázali včas shodnout na efektivní reakci na pandemii. Jestli hádka o krizový štáb paralyzuje českou politiku, půjde brzy do háje nejen pan Babiš s panem Hamáčkem, ale mohou se nám začít plnit márnice – tak jako na jaře v té nešťastné Belgii.
