Kameňákovské vtipy nejsou pro Rakušany

Je třeba uznat, že vtipy Štěpána Mareše bývají někdy až přespříliš drsné a každému jejich humor, jak je vidět, příliš nesedí. Zejména těm, jak je známo, kteří si neumějí udělat legraci sami ze sebe, což o Němcích a Rakušanech platí až na prvním místě. Vždyť kdyby si připustili jakousi "trefu do vlastních řad", viděli by zcela jasně, že z toho Češi nevycházejí také právě bez poskvrnky. Česká služka není v genech Rakušanů přece nic jiného než bavorský otec a jméno Priklopil také o něčem svědčí, není-liž pravda? A že Waldheim byl vlastně Václavík? Ale to jsou zřejmě věci, o kterých se s Rakušany a Němci moc hovořit nedá.
Řadu let jsem pracoval s rakouskými firmami a pobýval v Rakousku. V běžném rozhovoru mi Rakušané přiznávali, že se vlastně spíše cítí (nebou chtějí cítit) jako Němci a že pojem rakouské národnosti velké časti z nich prostě nesedí. O tom svědčí i zeměpisná jména - od jména Österreich je adjektivem Deutsch (např. Deutschwald, Deutschkreutz, Deutsch-Wagram atd.). Dokonce i rakouské rameno Dyje se jmenuje Deutsche Thaya, ze které se spojením s Moravskou (sic!) Dyjí stává společná Dyje/Thaya.
Příznačné je, že se ve světě vlastně nevyskytují rakouské menšiny.
Štěpán Mareš trochu pozapomněl na maďarské prababičky Rakušanů, ale to už by vídeňský guláš trochu příliš překořenilo. Je škoda, že Rakušané, sousedé nám v mnohých aspektech vlastně nejbližší, neumějí přijímat český "kameňákovský" humor a stále se nějak cítí být něčím víc, než ti, z jejichž středu pocházely jejich babičky a dědové.