Vládní iniciativa stojí za ocenění už proto, že nejsilnější vládní strana se v této věci v minulosti chovala populisticky a vycházela vstříc lidovému bojovnému ateismu zejména v tak citlivých věcech, jako je financování institucí, o jejichž smysluplnosti většina lidí pochybuje. Dokonce i prezident, tísněn nadcházející volbou, při níž nutně potřebuje lidovecké hlasy, se dal slyšet, že tuto dohodu „neinicioval, ale ani jí nebude stát v cestě“. Jistěže, to ani dělat nepotřebuje, má na to v ODS nepochybně své lidi. Nicméně i prezidentovo vyjádření je na jeho zvyklosti poměrně zdrženlivé.
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.
Samozřejmě, nic není vyhráno. Místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Němcová už naznačila, že v ODS bude snaha návrh okrájet. Na druhé straně jsou tu náznaky, že ČSSD by jej nemusela vzít jako prestižní záležitost (poměrně umírněně se vyjádřil exministr Jandák, který se ovšem už v minulosti k myšlence nějakého vyrovnání státu as církvemi stavěl vstřícně, a předseda poslaneckého klubu Hašek).
Předseda Topolánek se pokouší udělat další krok k ODS komunikativní a otevřené. Není náhoda, že to musí dělat ve věci, kde nezbývá než čelit i jistému odporu ve veřejnosti. To je taky v ODS novum. Nebude to mít s některými spolustraníky lehké, ale je to pro něho i existenční záležitost: je opravdu dalším předsedou strany nebo jen úředníkem, který pečuje o důsledné provádění politiky Otce Zakladatele?
Pokud by došlo v tak významné věci k byť i jen dílčímu dorozumění s ČSSD, znamenalo by to jakési zmírnění třídního boje, který na české politické scéně probíhá už drahnou dobu a podle známé Stalinovy zásady se neustále zostřuje, což činí situaci čím dál tím nesnesitelnější. A taky by byl v praktické záležitosti viditelný rozdíl mezi ČSSD a KSČM, která vyrovnání nepodpoří ani náhodou.
Základní věc přitom je: církve a náboženské obce nemohou být v zemi, kde je většina lidí upřímně přesvědčené o zbytečnosti, ne-li škodlivosti jejich existence, trvale závislé na státě. A stát – z téhož důvodu – nemá zájem pečovat o prospěch církví. Vyrovnání vytváří předpoklad pro trvalou a důslednou odluku církví a ateistického (tj. nikoli jen sekulárního) státu, z níž budou mít prospěch obě strany.
