Deník Financial Times zároveň upozorňuje, že britská vláda taktéž ohlásila záměr omezit závislost na dovozech z Číny. List si v této souvislosti všímá vzniku potenciální průmyslové aliance mezi státy „skupiny pěti očí“, která byla až dosud chápána výhradně jako aliance s nadstandardní spoluprací zpravodajských služeb. Jde o anglosaský kvintet – Austrálii, Británii, Kanadu, USA a Nový Zéland. Tato špionážní aliance na sebe nedávno upozornila analýzou, z níž vyplývá, že se koronavirus mohl zrodit ve wuchanské laboratoři. To, že by se aliance rozšířila na oblast průmyslové politiky, je ovšem velký průlom a novinka.
Co se týče čínských technologií typu Huawei, je prý Británie na cestě upřednostnit geopolitiku před zájmy průmyslu a firem, což znamená smíření se s tím, že aplikace nových technologií bude pomalejší a dražší. Profitovat z toho mohou firmy Ericsson, Nokia, Samsung a NEC. V této souvislosti by bylo ironií, kdyby Británie podporovala zrod evropského technologického šampiona z EU, zatímco Německo a Itálie by se rozhodly pro čínský Huawei.
…
MACHÁČEK: Evropa nepotřebuje Hamiltonův, ale Madisonův moment |
Wolfram Lacher nabízí vynikající analýzu situace v Libyi, která bude mít velké geopolitické důsledky a která také demonstruje slabost a rozdělenost Evropy. Generál Haftar nakonec nedobyl Tripolis a je na ústupu. Podle Lachera se má Evropa shodnout na řešení, které sjednotí Libyi a omezí tam ruský vliv. Za tím, jak Haftar donedávna posiloval, stálo Rusko, ruské peníze, ruské dodávky a ruští žoldnéři. Pomáhal též Egypt a Spojené arabské emiráty. Vláda národní dohody, která ovládá Tripolis, má zase finanční a vojenskou podporu Turecka.
Nyní se bojuje ve středu Libye. Ruští žoldnéři se stáhli ze západu země, ale soustředí se spolu s ruským letectvem kolem Sirte, kde budou chránit Haftarovy pozice. Rusko a Turecko se asi vyhnou otevřené konfrontaci, možná je pro ně výhodnější zamrznutí konfliktu a rozdělení země.
Podle Lachtara by si Evropa měla uvědomit, že ruská vojenská přítomnost v Libyii je daleko větší problém než přítomnost turecká. Francie by se měla vzdát politické podpory Haftara, stejně jako Řecko a Kypr. Evropský přístup je zmatený. Itálie neposkytuje leadership a iniciativu. A nedávná mírová jednání v Berlíně skončila krachem.
…
V Británii a v USA se spustila v souvislosti s hnutím Black Lives Matter mánie a vlna ničení soch. Začalo to svržením sochy Edwarda Colstona v anglickém Bristolu, obchodníka který zbohatl kolem roku 1600 na obchodování s otroky. To ale není důvod, proč mu vztyčili v roce 1895 sochu. Důvodem byly jeho zásluhy na rozvoji města a charitativní činnost. Od té doby to zase jede, sprejuje se na Churchilla, svrhávají se i sochy Kryštofa Kolumba a Nancy Pelosiová chce od soch vyčistit celý Kapitol.
MACHÁČEK: Twitter, Facebook,Trump |
Kdo má ale pocit, že česká společnost je imunní vůči historickým sentimentům a vášním, měl by si všimnout disputací ohledně nového mariánského sloupu na pražském Staroměstském náměstí. Hádáme se o stejné období, kdy žil obchodník z Bristolu, tedy po roce 1600, o násilnou rekatolizaci, národní porobu a popravu českých pánů.
Abychom byli moderní, mohli bychom se též pustit do rozborů toho, jak se lišily nevolnictví, roboty a otroctví, a když zjistíme, že ten rozdíl možná nebyl z hlediska humanismu úplně propastný, můžeme se pustit jako dědici porobených do pomstychtivého ničení prakticky všech našich památek: zámků, jejich interiérů, soch a obrazů šlechticů. Když se nyní v Americe pustili do Kolumba, my bychom opět mohli vášnivě řešit, jak se do naší národní psýché obtiskla bitva u Lipan.
Nesouvisí ten Kolumbus alespoň trochu s identitou, tedy s tím, že někdo je tam, kde je, a proč tam je?
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
