Narodil se 19. března 1928 v Úmyslovicích u Poděbrad v úřednické rodině, většinu dětství a mládí však prožil v Táboře, kde roku 1947 maturoval na reálném gymnáziu. V letech 1947–51 vystudoval filozofii a slovanské literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
V roce 1953 nastoupil do Filosofického ústavu Československé akademie věd a dalších dvacet let zde působil jako vědecký pracovník, v letech 1968–69 též jako zástupce ředitele. Ve své vědecké práci se zaměřil především na vliv herbartismu v české a německé filozofické tradici a na dějiny české filozofie 19. a 20. století, zejména na dílo Augustina Smetany, Otakara Hostinského, T. G. Masaryka, J. L. Fischera a Ladislava Klímy, jehož originální osobnost a tvorbu přiblížil české kulturní veřejnosti opakovaně vydaným výborem Vteřiny věčnosti (1. vydání 1967, 2. vydání 1989).
Jakou četbu z letoška doporučují Klaus, Rychetský nebo kněz Halík? Nejen oni odpovídali v anketě Kniha roku LN |
V 60. letech, kdy patřil k protagonistům demokratizačního proudu v humanitních vědách, usiloval o objektivní zhodnocení myšlenkového odkazu nedávné české minulosti včetně díla Masarykova, řídil výzkumný úkol syntetického zpracování dějin české filozofie a v letech 1968–70 vedl mezioborový tým Československé akademie věd pro studium dějin české otázky. V letech 1968–69 se ve spolupráci s profesorem Janem Patočkou aktivně podílel na pokusu o obnovu Ústavu T. G. Masaryka a jeho přičlenění jako zvláštního pracoviště k Filosofickému ústavu ČSAV.
Hrabal, Patočka a další
Se svou manželkou, slovanskou filoložkou a překladatelkou dr. Jiřinou Zumrovou (1928–2021), dlouholetou redaktorkou nakladatelství Odeon, a dvěma dcerami žil od roku 1958 v rázovitém, takřka venkovském přízemním domku v ulici Na Hrázi v Praze-Libni, kde se záhy úzce spřátelil se svým sousedem Bohumilem Hrabalem a jeho uměleckým okruhem. Stal se jedním z nejbližších spisovatelových přátel, ačkoliv na rozdíl od něho a jeho druhů nebyl svým osobnostním habitem ani způsobem života bohém.
V domku Zumrových se od počátku 60. až do konce 80. let (kdy se tato část Libně stala obětí asanace) scházela pestrá společnost filozofů, literátů a výtvarných umělců, k níž vedle Bohumila Hrabala patřili mimo jiné filozofové Jan Patočka, Karel Kosík, Robert Kalivoda, Ivo Tretera, estetik a básník Vratislav Effenberger, spisovatel a výtvarník Jiří Kolář a sochař Vladimír Preclík.
Do svého libeňského tuskula se pak dr. Zumr uchýlil i pracovně na počátku 70. let, kdy byl z politických důvodů propuštěn z Filosofického ústavu a poté se živil jako překladatel z ruštiny a polštiny „ve svobodném povolání“; současně ovšem psal filozofické a estetické studie pro ineditní sborníky. V téže době se též uplatnil v čestné funkci obvodního památkářského konzervátora v Praze 8, v níž se zasloužil o ochranu a často záchranu historických památek osmého pražského obvodu, o jejich fotografickou dokumentaci a publicitu v širší veřejnosti i o odborné zpracování a popularizaci dějin Libně.
Jakou četbu z letošního roku doporučují Václav Klaus nebo kněz Halík? Nejen oni odpovídali v anketě Kniha roku LN |
Po listopadovém převratu 1989 se počátkem roku 1990 vrátil do Filosofického ústavu Československé akademie věd a v letech 1990–92 byl jeho ředitelem. Pokračoval ve své vědecké práci na poli dějin české filozofie, publikoval řadu studií v odborných časopisech a sbornících a roku 1998 knižně vydal esej Máme-li kulturu, je naší vlastí Evropa. Herbartismus a česká filosofie. Kromě toho přispěl početnými hesly z dějin české filozofie do řady prestižních evropských encyklopedií. Externě přednášel dějiny filozofie a estetiky na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, hostoval na univerzitách ve Vídni, Štýrském Hradci, Lublani i Paříži. V roce 1993 se stal členem Mezinárodního filozofického institutu v Paříži.
Intelektuální gentleman
Na počátku 90. let se významně podílel na obnově Ústavu T. G. Masaryka. V březnu 1990 byl zvolen předsedou jeho kuratoria a v této funkci se účastnil všech jednání o financování a umístění ústavu, o restituci jeho archivních a knihovních fondů a posléze o začlenění ústavu do Akademie věd České republiky při současném zachování nadace Ústav T. G. Masaryka. Pohnutou historii této instituce, Masarykova archivu a knihovny soustavně zpracoval v knížce Dějiny Ústavu T. G. Masaryka, vydané roku 2012. Podílel se též na přípravě souborného kritického vydání Spisů T. G. Masaryka a v letech 1993–2023 byl kontinuálně členem jejich ediční rady.
Po Milanu Sobotkovi a Karlu Flossovi je Josef Zumr třetím z významných filozofů, kteří nás opustili v posledních třech měsících. Odešla v něm jedinečná, široce rozpjatá vědecká a kulturní osobnost, intelektuální gentleman pevného charakteru, osvědčeného v proměnách dob a režimů.
