Na včerejší tiskové konferenci prohlásil, že spekulace o vylepšování obrazu nejsou na místě. Jde mu o komunikaci. Její podstatnou součástí je hodnocení výkonu novinářského kolektivu za uplynulý týden. Napoprvé dopadlo katastrofálně: o aktivitách jeho vlády referovali neprofesionálně a povrchně.
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.
Premiér vysvětlil novinářům všechny jejich přehmaty a omyly a nepochybně doufá, že už se nebudou opakovat.
Pan Topolánek je jakousi syntézou Václava Klause a Miloše Zemana. Podobně jako Klaus hodnotí novinářské otázky, místo intelektuálského opisu „špatně položená“ říká ovšem „blbá“ (v tomto výraze se pojí zemanovská otevřenost s paroubkovskou jadrnou lidovostí).
Podobné hodnotící konference mají u nás tradici. Konávaly se např. v době mého mládí, v šedesátých letech uplynulého století. Nepořádal je premiér (premiér byl tehdy figurka, která vyletí, když soudruzi na ÚV KSČ něco zvořou), ale potentáti z ideologického oddělení ÚV KSČ.
Zvali si novináře na kobereček a vysvětlovali jim, co zvorali a co se jim stane, bude-li se to opakovat; co jsou špatně a co správně položené otázky, a dávali k dispozici seznam těch, co by dobře položeny teprve být měly. Občas o tom pak vyšla souborná informace v Právu (Rudém). Aby to všechno mohlo fungovat, potřebovali ovšem rozsáhlý policejní a donašečský aparát a spoustu dobře placených a zcela loajálních byrokratů.
Pan premiér, zdá se, trochu přeceňuje svou mocenskou pozici: svou převahu opírá zatím o pány Melčáka a Pohanku a politizuje v jakž takž fungujícím demokratickém státě. A měl by si taky ujasnit, jaké postavení v civilizovaném demokratickém státě novinářům, médiím a svobodě projevu obecně přísluší.
Samozřejmě si nemyslím, že by pan Topolánek mohl svými konferencemi demokracii u nás zbourat nebo poškodit. Hrozí mu vlastně jen jedno: že bude, abych se přiblížil způsobu jeho vyjadřování, pro srandu králíkům.
