Pan magistr na faře

Rád sleduji diskuse nad překlady Shakespeara a odnesl jsem si z nich, že každý překlad je výkladem a kompromisem mezi věrností originálu, srozumitelností pro posluchače a uměleckým podáním; nicméně orientovat se v nich může jen odborně vzdělaný anglista. Podobně se tolkienolog srdcem i duší naučí anglicky a milovník Sergeje Lukjaněnka rusky. Všem znalcům literatury je to jasné, pouze křesťané se vyžívají v tom, že pořádají doslova koňské dostihy mezi biblickými překlady. Já jsem vyrostl na Bibli kralické, která spojuje krásu s často až otrockým sledováním hebrejského a řeckého originálu. Později přišel překlad tzv.ekumenický, který používám v kostele, ale dobře vím, že je daleko méně přesný. Nevytýkám nikomu, že se posune ještě o jeden či dva překlady dále, ale mělo by tomu být tak, že když se na zvonku faráře nachází označení „Mgr.Samuel Pobožný“, potom ten titul magistr znamená, že by měl být schopen běžně pracovat s hebrejským a řeckým textem a samostatně srovnávat kterýkoliv překlad s originálem. Místo toho se pan magistr často jen pošklebuje muslimům, jak jsou zaostalí, že nutí své členy se naučit arabsky, a sám ani neví, kde má v knihovně řecký a hebrejský slovník /já se alespoň snažím nikomu nepošklebovat/. Jsem rád, že to u mnohých kolegů neplatí a díky nim můžeme mnohost biblických překladů přijímat jako obohacení, nikoli jako soupeření.