Pak ovšem Tlustý dospěl k závěru, že návrh daňové zatížení nesnižuje, ale ve skutečnosti zvyšuje, a odmítá reformu v její nové podobě podpořit. Hájí se tím, že poslední verzi, rozdělující reformu do dvou kroků (rok 2008, 2009) dostal do ruky až ve středu ráno, těsně před hlasováním.
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.
Topolánkova vláda je od počátku v podivné situaci. ODS se v předvolebním programu zavázala daně snížit. KDU-ČSL se zavázala k sociální ohleduplnosti a někteří její členové mají problém s chystanými platbami pacientů ve zdravotnictví. Zároveň je koalice vázána k odpovědnému vládnutí a k němu patří usilovat o snížení narůstajícího deficitu ve veřejných financích. Laik by na první poslech řekl, že se jedná o zcela neslučitelné nároky, odborníci jsou jiného názoru a odborníkům je třeba věřit. Taky další stupňovaný záchvat zásadovosti poslance Tlustého vzbuzuje pochybnosti a jeho vysvětlování je věrohodné podobně jako způsob, jak Jiří Paroubek interpretuje průběh krize svého manželství.
I když odhlédneme od spekulací o možných motivech náhlého obratu poslance Tlustého, je zjevné, že pokud vláda na jeho další požadavky přistoupí, dá najevo, že je úplně bezmocná, nedokáže se bránit žádnému politickému nátlaku a ztratí poslední zbytky věrohodnosti. Pokud bude stát na svém, reforma nejspíš neprojde. Pak vláda buď zůstane ve funkci a rovněž ztratí poslední zbytky věrohodnosti, nebo odstoupí. Odstoupí-li, otevřou se dveře buď k velké koalici, nebo k předčasným volbám. Jejich výsledek je ve hvězdách, pravou chvíli už ODS a nynější vládní koalice dávno propásla. Náskok ODS před CSSD se zmenšuje a je otázka, zda se KDU-ČSL dostane do PS.
Největší problém je ovšem ODS. Hlavní otázka zní: je to vůbec ještě jedna strana? A pokud ne, neměla by z toho vyvodit důsledky?
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.
Topolánkova vláda je od počátku v podivné situaci. ODS se v předvolebním programu zavázala daně snížit. KDU-ČSL se zavázala k sociální ohleduplnosti a někteří její členové mají problém s chystanými platbami pacientů ve zdravotnictví. Zároveň je koalice vázána k odpovědnému vládnutí a k němu patří usilovat o snížení narůstajícího deficitu ve veřejných financích. Laik by na první poslech řekl, že se jedná o zcela neslučitelné nároky, odborníci jsou jiného názoru a odborníkům je třeba věřit. Taky další stupňovaný záchvat zásadovosti poslance Tlustého vzbuzuje pochybnosti a jeho vysvětlování je věrohodné podobně jako způsob, jak Jiří Paroubek interpretuje průběh krize svého manželství.
I když odhlédneme od spekulací o možných motivech náhlého obratu poslance Tlustého, je zjevné, že pokud vláda na jeho další požadavky přistoupí, dá najevo, že je úplně bezmocná, nedokáže se bránit žádnému politickému nátlaku a ztratí poslední zbytky věrohodnosti. Pokud bude stát na svém, reforma nejspíš neprojde. Pak vláda buď zůstane ve funkci a rovněž ztratí poslední zbytky věrohodnosti, nebo odstoupí. Odstoupí-li, otevřou se dveře buď k velké koalici, nebo k předčasným volbám. Jejich výsledek je ve hvězdách, pravou chvíli už ODS a nynější vládní koalice dávno propásla. Náskok ODS před CSSD se zmenšuje a je otázka, zda se KDU-ČSL dostane do PS.
Největší problém je ovšem ODS. Hlavní otázka zní: je to vůbec ještě jedna strana? A pokud ne, neměla by z toho vyvodit důsledky?
