Ale určitě je užitečné pokládat jadernou energii za čistý zdroj, nevypouštějící skleníkové plyny. Co můžeme dělat, chceme-li splnit evropskou směrnici a do roku 2020 vyrábět dvacet procent energie z obnovitelných zdrojů? Možnosti jsou jen dvě: Buď stále více sázet na nespolehlivý vítr a sluneční svit, nebo se "zesměšnit" tím, že jadernou energii připočteme k rubrice obnovitelná.
Směšné? Možná ano, když to říká novopečený ministr Drobil. Ale o poznání méně, když je to postoj i jaderné velmoci Francie, když Německo přehodnocuje svůj plán "vystoupení z atomu", když progresivně uvažující země staví jaderné bloky, když nové technologie – ta mantra čisté budoucnosti – umožňují přepracování použitých palivových článků. Chceme-li čistou ekonomiku, nespoléhající se pouze na vítr a slunce, potřebujeme jadernou energii a spojence v Evropské unii. Ve Francii ho máme.
PETRÁČEK: S atomem a s Francií
Možná není dobré mít ministra životního prostředí, který hovoří o jaderné energii jako o obnovitelném zdroji. Pavel Drobil to v září učinil a naběhl si u lidí znalých věci i oponentů. Vždyť uran nepěstujeme, ale těžíme a zásoby stačí řádově na sto let. Chceme-li obnovovat atomy, počkejme na výbuch supernovy ve vesmírném okolí, ale ten celé okolí ohrozí. Slyšíte ten smích?