V evropském kontextu je tento požadavek protismyslný a jen díky relativní bezvýznamnosti České republiky nezačnou šéfům několika evropských vlád vstávat vlasy hrůzou. Celé mnohaměsíční diplomatické manévry kolem náhrady euroústavy měly totiž jeden základní parametr: za každou cenu se vyhnout dalším referendům. Proto Nicolas Sarkozy razil termín minismlouva, proto Nizozemci tak trvali na „červených kartách“ pro národní parlamenty. Kvůli něčemu, co je mini, se přece nemusí pořádat všelidové hlasování. A teď, když je konečně dohodnuto, přijde Jiří Paroubek s referendem?
Hodnocení toho, zda změny dohodnuté v Bruselu jsou hodny referenda, je ovšem elastické. I smlouva, kterou eurofederalisté považují za svou prohru, obsahuje změny před pár lety nemyslitelné. Tak například vzala za své zásada, že každá země bude mít v Evropské komisi aspoň jednoho komisaře, kterou v době našeho vstupu Špidlova vláda vydávala za klíčovou. Brusel také tehdy trval na tom, že nové členské země nebudou mít v přístupových podmínkách žádné výjimky. Teď se ale ukázalo, že šlo jen o moderní aplikaci masarykovského hesla „na chudej lid muší bejt přísnost“, neboť v sobotní dohodě si opět Británie nějaké výjimky vymohla.
Prezident Paroubek?
Co si ale paroubkovci od referenda slibují? To, co vláda v Bruselu odsouhlasila, podporují, takže v kampani by nebylo, o co bojovat. Naopak kdyby v referendu zvítězilo „ne“, byla by to pro vládu i pro ČSSD stejná prohra. Víme, že socialisté dlouhodobě referenda prosazují, ale že by veřejnost byla žhavá zahlasovat si zrovna o tomto textu, to je nepravděpodobné.
Zřejmě si tedy Jiří Paroubek referendem hodlá v euronadšeneckých krizích šplhnout a prezentovat se jako kandidát na nově zřizovanou funkci prezidenta Evropské rady. Je to dost krkolomné vysvětlení, ale co dělat, když se žádné logické nenabízí?
Hodnocení toho, zda změny dohodnuté v Bruselu jsou hodny referenda, je ovšem elastické. I smlouva, kterou eurofederalisté považují za svou prohru, obsahuje změny před pár lety nemyslitelné. Tak například vzala za své zásada, že každá země bude mít v Evropské komisi aspoň jednoho komisaře, kterou v době našeho vstupu Špidlova vláda vydávala za klíčovou. Brusel také tehdy trval na tom, že nové členské země nebudou mít v přístupových podmínkách žádné výjimky. Teď se ale ukázalo, že šlo jen o moderní aplikaci masarykovského hesla „na chudej lid muší bejt přísnost“, neboť v sobotní dohodě si opět Británie nějaké výjimky vymohla.
Prezident Paroubek?
Co si ale paroubkovci od referenda slibují? To, co vláda v Bruselu odsouhlasila, podporují, takže v kampani by nebylo, o co bojovat. Naopak kdyby v referendu zvítězilo „ne“, byla by to pro vládu i pro ČSSD stejná prohra. Víme, že socialisté dlouhodobě referenda prosazují, ale že by veřejnost byla žhavá zahlasovat si zrovna o tomto textu, to je nepravděpodobné.
Zřejmě si tedy Jiří Paroubek referendem hodlá v euronadšeneckých krizích šplhnout a prezentovat se jako kandidát na nově zřizovanou funkci prezidenta Evropské rady. Je to dost krkolomné vysvětlení, ale co dělat, když se žádné logické nenabízí?
