Základní součástí evropské tradice je například „politická smrtelnost“, na Západě jedna z účinných zábran proti autokratickým sklonům výkonné moci. Mandát prezidenta je časově omezený, mandát premiéra je odvozen od voleb a poměru sil v parlamentu.
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.
V ruském způsobu vládnutí je umění odejít tradičně zanedbáno. Konec carovu mandátu (i ve jeho rudé variantě) učinila zpravidla buď milosrdná smrt, nebo o poznání méně milosrdní nepřátelé.
Po pádu bolševismu se tato technika zjemnila: Gorbačov byl velmi úspěšný v demontáži neúčinného systému, který Rusko spoutával, ale zcela neúspěšný v tvorbě něčeho nového. Byl de fakto humánně odstaven.
Jeho nástupce Jelcin se pokusil zemi demokratizovat a decentralizovat: v důsledku toho se zproblematizovala územní integrita státu a hrozil rozklad státní moci. I on byl de fakto humánně odstaven.
Jelcinův nástupce Putin byl úspěšnější než oba předchůdci: stabilizoval politickou i hospodářskou oblast, a to tradičním způsobem: v rukavičkách obnovil autokratický způsob vládnutí. Obyvatelstvo si nestěžuje.
Teď ale vyvstává otázka: jak to zařídit, aby prezidentův úspěch nebyl zlikvidován jeho politickou smrtí, obsaženou v ústavě? Zdá se, že se rodí pozoruhodná inovace: prezident se v nadcházejících parlamentních volbách stane politickým lídrem strany Nové Rusko, kterou si před časem sám založil jako jakousi servisní organizaci. Nebude však jejím členem a nebude kandidovat do Dumy (to prezident, jak se zdá, ani v Rusku zatím nemůže). Pokud strana zvítězí a pokud pak bude v prezidentské volbě zvolen „čestný, schopný, aktivní a moderní politik“, „utvoří s ním tým“ (tj. postaví se mu jako premiér do čela).
Není vyloučeno, že způsob vládnutí, který zvolil Putin, je pro Rusko v současné době nejefektivnější. Je nesporné, že nynější ruský prezident je mimořádně schopný politik, který dnes zjevně v Rusku nemá konkurenci (o což se taky sám postaral). Ve způsobu zacházení s evropskými zvyklostmi však připomíná svého velkého předchůdce Petra Velikého. Ten kdysi přikázal svým podřízeným, aby si oholili fousiska a oblékli se do šatů podle německé (evropské) módy.
Podřízení to rádi učinili. Ale Evropě se tím ještě příliš nepřiblížili.
