Emil Murin žije jako obyčejný důchodce v jedné vesnici nedaleko Prahy. Naštěstí patří mezi jeho sousedy moje přítelkyně Eva, která ví, že paměť někoho, kdo strávil dětství na severovýchodě Slovenska, by bylo škoda nezachovat. Protože nikde jinde v Evropě patrně není jiné místo, kde by na pár čtverečních kilometrech (území jednoho okresu) žilo vedle sebe tolik menšin. Menšin, které si zachovávaly své jazyky, způsoby, zvyky, náboženství i architekturu bydlení a lišily se nejen kroji, ale i způsobem zapřahání. Manželské svazky mezi jednotlivými vesnicemi byly ojedinělé.
Vlastně by za takový námět musel být vděčný každý dramatik.
