Evropský soud pro lidská práva totiž včera zveřejnil svůj verdikt ve sporu polského státu s paní Hutten-Czapskou. Soud této majitelce domu přiřkl 30 tisíc eur za morální újmu plus náhradu za soudní výlohy a polský stát má šest měsíců na to, aby se s majitelkou dohodl na náhradě ušlého zisku.
I dosluhující premiér připustil, že štrasburský soud se bude muset zabývat žalobami českých majitelů domů. A měl patrně pravdu i tehdy, když říkal, že současná právní úprava by našemu státu už komplikovat život nemusela. A do třetice musíme dát Jiřímu Paroubkovi za pravdu v tom, že na to, jaký stav tu panoval v minulosti, se musíme ptát těch, kteří tu tehdy vládli.
Pokud majitelé bytů vysoudí odškodnění za to, jak s nimi zacházely Klausova, Zemanova a Špidlova vláda, pak je třeba se ptát i těchto pánů, proč pro deregulaci nic nedělali. A v tomto směru nemá ČSSD opravdu svým politickým konkurentům co vyčítat. Nejen že pět let sociální demokraté ignorovali verdikt Ústavního soudu o protiústavnosti u nás praktikované podoby regulací. Ale třeba i vyhlášený antikomunista Vladimír Špidla se v roce 2003 pokoušel parlamentem protlačit návrh zákona o nájemném v tandemu s KSČM. A reformátor z donucení Jiří Paroubek se k radikálnější akci coby ministr pro místní rozvoj odhodlal až po nezpochybnitelné hrozbě prohraných soudů ve Štrasburku. To vše pochopitelně nesnímá odpovědnost z Václava Klause či Miloše Zemana a jejich vlád.
V současnosti nám nezbývá než čekat, jak soudy „našich“ majitelů dopadnou. I kdyby vysoudili jen desetinu z 50 miliard, které celkem a velmi zhruba požadují, budeme ji platit všichni. Nejen ti, kteří ze systému roky nestydatě těžili tím, že v regulovaných bytech žili, například poslanec ČSSD Křeček. Každopádně za selhání celé politické elity země zaplatí většina z nás. Jen nájemníci regulovaných bytů „zůstanou na svém“.
I dosluhující premiér připustil, že štrasburský soud se bude muset zabývat žalobami českých majitelů domů. A měl patrně pravdu i tehdy, když říkal, že současná právní úprava by našemu státu už komplikovat život nemusela. A do třetice musíme dát Jiřímu Paroubkovi za pravdu v tom, že na to, jaký stav tu panoval v minulosti, se musíme ptát těch, kteří tu tehdy vládli.
Pokud majitelé bytů vysoudí odškodnění za to, jak s nimi zacházely Klausova, Zemanova a Špidlova vláda, pak je třeba se ptát i těchto pánů, proč pro deregulaci nic nedělali. A v tomto směru nemá ČSSD opravdu svým politickým konkurentům co vyčítat. Nejen že pět let sociální demokraté ignorovali verdikt Ústavního soudu o protiústavnosti u nás praktikované podoby regulací. Ale třeba i vyhlášený antikomunista Vladimír Špidla se v roce 2003 pokoušel parlamentem protlačit návrh zákona o nájemném v tandemu s KSČM. A reformátor z donucení Jiří Paroubek se k radikálnější akci coby ministr pro místní rozvoj odhodlal až po nezpochybnitelné hrozbě prohraných soudů ve Štrasburku. To vše pochopitelně nesnímá odpovědnost z Václava Klause či Miloše Zemana a jejich vlád.
V současnosti nám nezbývá než čekat, jak soudy „našich“ majitelů dopadnou. I kdyby vysoudili jen desetinu z 50 miliard, které celkem a velmi zhruba požadují, budeme ji platit všichni. Nejen ti, kteří ze systému roky nestydatě těžili tím, že v regulovaných bytech žili, například poslanec ČSSD Křeček. Každopádně za selhání celé politické elity země zaplatí většina z nás. Jen nájemníci regulovaných bytů „zůstanou na svém“.
