Ústavní soud rozhodl správně. Soudkyně Wagnerová v té souvislosti uvedla: „Je-li nezávislost soudní moci hájena jako nezbytná podmínka fungování justice, musí být z druhé strany umožněna veřejná kontrola soudní moci, a to i ochranou svobody projevu…“ Média nelze hodnotit podle toho, zda je jejich program slučitelný s úctyhodným soukromým nebo veřejným zájmem, protože by ve skutečnosti šlo o jejich řízení státní mocí. (To je velmi důležité v době, kdy někteří politici mají drzost vymáhat si pro sebe právní cestou zvláštní ohledy).
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.
Bohužel postoje dalších zúčastněných takové nadšení nevyvolávají. Dr. Píchovou nechám úplně stranou. ČT nyní jásá. Podle jejího mluvčího Krafla „nález ÚS potvrdl, že jsme se žádného pochybení nedopustili, je zároveň i morální satisfakcí pro autorku reportáže“. Nicméně pořad Nadoraz (kde reportáž odvysílali) byl hned v roce odvysílání reportáže „ukončen“ a jeho dramaturg Jan Štern propuštěn. Jako polehčující okolnost budiž uvedeno, že Česká televize je třtina ve větru se klátící a orgány jako RRTV nebo Rada ČT spíš než aby zaručovaly její nezávislosti slouží k přenosu politických tlaků.
Dále: Soudkyně Wagnerová uvedla, že „většina informací v reportáži“ byla pravdivá. Zbývá otázka, co s tou menšinou.
Autorka reportáže je bývalá soudkyně a z justice musela odejít mj. po konfliktu se soudkyní Píchovou. To, že jí v ČT případ svěřili, byla přinejmenším nešikovnost. Dodali tím RRTV lacině munici ke kritice.
A poučení z toho všeho? Je dobré, že Ústavní soud dbá o svobodu slova. ÚS však může svobodu slova jenom chránit. Dělat ji musejí média, a to chce zároveň odvahu a šikovnost.
