Snad naše dávná historie, kdy Stěbořice byly centrem kolonizačních aktivit kláštera na Velehradě v opavském (tehdy holasickém) kraji, nás ovlivňuje dodnes. Ve 13. století zde bylo sídlo zástupců cisterciáckých mnichů a na onu dobu upomíná boční vchod do našeho kostela s jednoduchým románským portálem, který svědčí o tom, že již v té době se jednalo o kostel kamenný a pro své okolí významný. Dodnes je římskokatolická farnost úzce provázána s životem v obci.
Bohoslužby se konají skoro denně, navštěvuje je odhadem pětina obyvatel obce. Ovšem i ta zbývající část, která pravidelně do kostela nechodí, má k farnosti pozitivní vztah. Většina pohřbů je vypravována ze stěbořického svatostánku na místní hřbitov, bez ohledu na předchozí účast nebožtíka na mších. Tato pozitivní provázanost obce a farnosti je velkou zásluhou farářů, kteří u nás působili. Každý z nich byl a je osobností, která dokázala občany spojovat. Díky dlouholetému faráři P. Martinu Neduchalovi máme již přes 70 let navázanou živou družbu s jihomoravskými Miloticemi, P. Jožka Motyka dokázal kolem kostela vybudovat nádherný odpočinkový areál, P. Martin David opravil kostelní věž a současný kněz P. Klement Rečlo přebudoval nevyužité chlévy na společenskou místnost s kavárnou.
Jen samotný farář by však neudělal mnoho. Je příjemné vidět, že se i farníci dobrovolně brigádnicky zapojují do aktivit okolo kostela. Ať už to je neviditelná práce s úklidem a údržbou budov a jejich okolí, při jejich přestavbě, anebo při přípravě společenských akcí. Velmi oblíbeným i za hranicemi farnosti se stal Běh otce Jožky s následným koncertem. Je pozitivní, že se těchto akcí účastní i občané, kteří jinak kostel navštěvují minimálně. Naštěstí nedochází k separaci věřících od nevěřících. A to je dobře.
Obecní úřad farnost rovněž podporuje a navzájem si vycházíme vstříc. Každoročně přispíváme na postupné zvelebování kostela nebo jeho okolí a pořádáme společně akce pro veřejnost. Tato nekonfliktní kooperace farnosti a obce u nás trvá snad od nepaměti, protože i za minulého režimu nedělalo vedení obce faráři problémy, a naopak spolupracovali v rámci možností, které tehdejší doba umožňovala. Samozřejmě není vše jen sluníčkové, a ne na všech nápadech na investice se obec s farností shodne. Například zmíněná rekultivace okolí kostela byla zpočátku přijata vedením obce rozpačitě. P. Motyku to naštěstí neodradilo, povedlo se mu dotáhnout akci až do konce a dnes je to oblíbené místo. Škoda, že P. Motyka tragicky zahynul nedlouho před dokončením svého díla.
V obci však není pouze jediný svatostánek, ale najdete zde i několik drobnějších sakrálních staveb, jako jsou kaple (na hřbitově a v místních částech) a kamenné kříže v krajině. Všechny tyto stavby mimo kostela a areálu kolem něj, jsou v majetku obce a postupně jsme je všechny opravili, popř. ještě opravujeme. Sice se využívají jen párkrát do roka, ale svým umístěním zkrášlují okolní zástavbu a místní jsou na ně patřičně hrdí. Každá kaplička má svého pečovatele, který dbá na její větrání, úklid, výzdobu a hlídá její stav.
Také Dušičky na našem hřbitově jsou specifickou záležitostí, která v okolí pravděpodobně nemá obdoby. V neděli okolo tohoto svátku se na hřbitově bez ohledu na počasí sejdou široké rodiny všech věkových kategorií. Po krátkém obřadu se pak prodíráte davem lidí a setkáváte se se známými, které jinak během celého roku nepotkáte. A okolí hřbitova je v danou dobu jedním velkým parkovištěm, kterým projedete jen s obtížemi. Ovšem projít se na Dušičky ztichlým večerním hřbitovem je svým způsobem nádhera. Na každém hrobě svítí několik svíček, takže celý hřbitov září. Je vidět, že naši občané a rodáci na své zesnulé nezapomínají.
ROMAN FALHAR, starosta obce Stěbořice, Koalice pro Stěbořice
