Lucie Sedmihradská se u nás stará o finance a rozpočet. Je vysokoškolskou učitelkou a v akademické sféře to dotáhla až k titulu docentky. Specializuje se na veřejné finance – takže většího odborníka abyste pohledali. Přesto (nebo právě proto?), jak je úspěšná a znalá, chová se velmi skromně. Ješitnost jí je zcela cizí, což jí umožňuje jednat vždy racionálně. Bez emocí, jež souvisejí s posilováním vlastního ega před ostatními.
Přesto, že je radní a docentkou, nejvíc u ní zabodujete s oslovením „Lucie“. Mají ji rádi i naši zaměstnanci, kteří s ní s oblibou jednají – dobře totiž vědí, že diskuze s ní je pokaždé věcná, že je empatická, hodně přemýšlí i nad argumenty těch, s kterými třeba zprvu nesouhlasí.
Přesto, že se Lucie zabývá financemi, má na hony daleko k „účetní“, která pouze šetří a škrtá položky v rozpočtu. Každý výdaj je schopná vidět v nebývalých souvislostech a za čísly si představuje konkrétní lidské osudy a příběhy. Pokud chce na něčem šetřit, dělá to promyšleně a s velkým sociálním citem.
Přestože se stará o rozpočet celé Prahy 10, má velmi široký záběr. Dokáže vám podrobně popsat, jak fungují naše školy a co konkrétně jsme v které rekonstruovali nebo rekonstruovat chystáme. Přesně ví, jak funguje náš sociální systém a jak můžeme finančně (prostřednictvím dotací a dalších programů) motivovat naše občany, aby se konkrétně zapojili do zlepšování veřejného prostoru na Desítce. Přesto, že se ocitá v celé řadě složitých a vypjatých situací (naše koalice čelila extrémním výzvám, nejprve v podobě covidu, nyní humanitární katastrofy), je nesnadné ji, jak se říká, rozhodit. Zůstává věcná, klidná a neznám nikoho dalšího, kdo by byl schopný tak precizních analýz.
Lucii znám ještě z doby „předpolitické“, považuji ji za kamarádku, kterou vstup na radnici nijak negativně neovlivnil, což se bohužel nezřídka stává. Pořád je to skvělá ženská, rodinný typ se smyslem pro humor a silnými morálními hodnotami, přes které nejede vlak. Za to všechno ji mám ráda a obdivuji.
RENATA CHMELOVÁ, starostka Prahy 10, VLASTA
