Rád bych tento černobílý svatý obrázek trochu zbarevnil. Ztratí tím na kýčovité líbivosti.
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.
Pan poslanec slibuje, že nehodlá systematicky hlasovat s opozicí. Při hlasování o rozpočtu vládu podpoří. Bude s ní hlasovat i jindy, „pokud bude stát o jeho hlas“ (co to znamená? Pokud o jeho hlas stát nebude, nedá jí ho bez ohledu na povahu věci, o níž se hlasuje?). Zároveň si ovšem vyhrazuje právo rozhodovat se podle kvality návrhu. Pan poslanec hlasoval podle svého svědomí, jak mu nařizuje ústava.
Zároveň ovšem platí, že politika je týmová práce. Tato skutečnost je podtržena mj. i volebním systémem pro volby do Poslanecké sněmovny. Týmová práce vyžaduje – zejména ve vypjatých situacích, a toto byla vypjatá situace - určitou dávku loajality. V hlasování šlo o víc než jen o prosazení reformy, totiž o osud vládní koalice. Loajalitu k ní je samozřejmě možné – pokud pan Hovorka považoval poplatky dětí u lékaře za tak zásadní věc – porušit, ale mělo by se tak stát ve jménu loajality jiné. Z toho hlediska nechápu, proč se pan Hovorka zdráhá přidat k opozici se vším všudy. Když věc, kvůli níž se vzepřel, nestojí za tento krok, mohl si ji vzhledem k vážnosti situace ušetřit.
Nedostatek loajality je jednou z nedobrých vlastností, které náš národ nabyl během své strastiplné minulosti. Je důležité se vzepřít v zásadní věci, je chyba se vzepřít v malichernosti, která v zásadním konfliktu, jako byl tento, nestojí dotyčnému za změnu praporu. Platí, že bez lidí schopných vzepřít se v podstatné věci většině, přátelům, spolupracovníkům, nemůže demokracie fungovat. Zároveň ovšem platí, že fungující stát nelze stavět na nevypočitatelných kverulantech. Je to věc spolehlivosti. Což je stejný problém u pánů Hovorky, Melčáka i Pohanky. Motivy jsou nezajímavé, kdo se jich dobere.
Jeden z výsledků včerejšího hlasování tedy je, že k panu Melčákovi a k panu Pohankovi přibyl ještě pan Hovorka. Situace, kdy se jazýčkem na vahách stávají tito lidé, je na dlouhou dobu nesnesitelná. Už jen proto, že tím v očích české veřejnosti nesmírně trpí pověst parlamentní demokracie.
