Soudci své stanovisko zdůvodnili tím, že nehodlají ovlivňovat věci, jež se mají řešit na politické úrovni a v zákonodárných orgánech. Zaujali podle vlastních slov zdrženlivý postoj: jejich úlohou je posuzovat ústavnost, a Ústava porušena nebyla. Nepovažují za prokázané, že by poplatky vedly k zhoršení lékařské péče, že by měly rdousící efekt a omezovaly zdravotní péči.
Velmi podstatné jsou dvě věci. Za prvé, Ústavní soud odmítl zaplést se do politických hrátek a tahanic. Opačné rozhodnutí by velmi podstatně přiblížilo pád vlády. Ústavní soud má samozřejmě právo v zásadní věci od toho odhlédnout, ale nemůže při svém rozhodování dělat, že o tom neví. A za druhé, politický pat a rozpolcenost české politické scény se přenáší i do justice, ÚS je toho markantním, nejvýznamnějším i když zdaleka ne jediným příkladem. Nechutné tahanice kolem případu Čunek ukazují stejným směrem.
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.
Zdravotní reformu si opozice šikovně vybrala jako pars pro toto: nepopulární opatření, které vzbuzuje davové vášně. Místo aby se o něm debatovalo věcně a bez hysterie, používá ho jako klacek na vládu a pokusila se do této hry zatáhnout Ústavní soud. Ten to s vypětím všech sil opět odmítl. Vláda samozřejmě nemá vyhráno, sociálním demokratům se podařilo získat důležité hlasy v SZ a v KDU-ČSL, a možná se jim podaří Julínkovu koncepci hromadou „výjimek“ prakticky zničit. Stane se tak ovšem bez pokryteckého zneužívání nejvyšších justičních orgánů.
Nechci ani náhodou vydávat zdravotní reformu za vzor dokonalosti. Stal se z ní však díky opozičnímu pojetí politiky jako třídního boje jakýsi symbol. Jsou tu tři zjevné věci: za prvé, české zdravotnictví funguje už nějakou dobu na dluh a není v tom žádnou výjimkou. Je tedy logické, že si na ně musíme připlatit. Za druhé, což s tím souvisí, aby pacient nebyl v poměru k lékaři bezmocným otrokem jako za totáče, musí se stát zákazníkem. Třetí cesta neexistuje. A za třetí a nakonec: tato vláda, o jejímž bytí a nebytí se z vyčůranosti ČSSD opět nepřímo rozhodovalo jinde než v parlamentu (něco podobného nás čeká 24. června), má velmi daleko k dokonalosti. Přesto je to tisíckrát lepší varianta než ta paroubkovsko-rathovská. Je třeba zabránit ficoizaci České republiky, protože je to proces jen velmi obtížně zvratitelný.
