Nejde jen o to, že stále vehementně tvrdí, že zvýšení úhrad léčebné péče o tři procenta meziročně znamená skutečné zvýšení přísunu peněz do zdravotnictví, když očekávaná inflace má být mezi dvěma a půl a třemi a půl procenty. Časová hodnota peněz je něco, co se na lékařských fakultách nejspíše neučí.
Není také nutné se pozastavovat nad nápadem, že by si VZP měla půjčit pár miliard na uhrazení dluhů. Je sice zcela jasné, že žádný statutární orgán jakékoli firmy nemůže čerpat bankovní úvěr, aniž by měl věrohodný důvod domnívat se, že bude někdy v budoucnu schopen ho splatit ze svého zisku (docíleného mimo jiné z veřejných peněz zdravotního pojištění. Fuj! Taková sprostá úvaha!). Snad ledaže by uhrančivé oči našeho doktorského napoleónka s motýlkem přesvědčily nějakou spřízněnou něžnou bytost, že osm let ve věznici s ostrahou za úvěrový podvod není zas až tak moc velká oběť na oltář socialistického zdravotnictví. Prozatímní ředitel Čekal ale není, zdá se, v dostatečně nyvé náladě. Úvěr ani obvinění z trestného činu nežádá, a tak sekyra naštěstí zůstane sekyrou a nepromění se v úvěrový podvod organizovaný státem.
Jenže z matného ekonomického povědomí našich bílých plášťů mezitím potichu klíčí pozoruhodná podoba budoucího českého zdravotnictví.
Ministr Rath v nedělní televizní diskusi doplnil dosud utajovanou podobu svého zdravotního modelu o komerční připojištění na zákroky, které nehradí, nebo spíše nebude hradit všeobecné zdravotní pojištění.
Komerční pojistka je totiž klíčová střecha nad dokončovaným procesem znárodnění nemocnic a zdravotních pojišťoven.
Ten dům, který bude takto zastřešen, však k překvapení svých strůjců bude vším jiným, jen ne solidárním a rozkvétajícím státním zdravotnictvím, o němž sní každý člen LOK a volič ČSSD.
Žádná sleva není zadarmo
Je třeba se začíst do zákonů a dekretů, které budou v předvolebním varu protlačeny legislativním procesem bez jakékoli odborné diskuse. V těchto dokumentech lze velmi snadno přečíst, jak a k čemu budou účastníci celé této hry o dvě stě miliard korun motivováni.
Bude vytvořena síť neziskových nemocnic, které budou mít ze zákona zaručené smlouvy s pojišťovnami. Aby ty menší mimo VZP nezlobily a nedávaly šanci těm, které ministerští úředníci do sítě nezařadí, byly již odebrány bez náhrady svým zakladatelům a podřízeny ministerské správě. Vybraná nezisková zdravotnická zařízení budou v rukou různých vlastníků (především krajů a obcí), kteří nebudou mít svůj majetek pod řádnou vlastnickou kontrolou, ale budou ručit za závazky nemocnic. Dluhy z hospodaření zaplatí tedy majitel. A přitom platy, jako zdaleka největší nákladovou položku, bude určovat stát.
Motivace vedoucích zaměstnanců neziskových nemocnic šetřit při nákupech služeb a materiálu bude zcela stejná jako u dnešních příspěvkových organizací, tedy žádná. Naopak bude pokračovat současná praxe, kdy žádná sleva není zadarmo. Vlastníci přitom mají být zbaveni i podstatné části personálních kompetencí. To ale budou mít jedinou šanci, jak se vyhnout nezodpovědnému tunelování svých rozpočtů. Budou brzdit náklady, na něž dosáhnou. Tedy především investice do nových přístrojů a zavádění nových postupů lékařské péče, kde by museli podstoupit podnikatelské riziko, že prodělají a budou muset místo stavby vodovodu dotovat svou nemocnici. Odmítat budou i různé rozvojové plány, které by stály peníze při nejistém výsledku. Kvalita péče přitom nebude podstatná, protože smlouva s pojišťovnami bude přidělena zákonem a nějaké úřednické hodnocení kvality nikoho nezajímá.
Vedle těchto státních a z definice chudých nemocnic však zůstane osmdesát až sto ústavů beze smluv. Zdravotní pojišťovny v nich budou hradit jen akutní péči zachraňující život, ostatní se bude platit v hotovosti. Taková zařízení mají jen dvě východiska. Zavřít krám. Nebo privatizace do rukou silného investora.
Investor přijde jen v případě, že bude reálné dosahovat zisku. A zde nastupuje komerční připojištění. Dodatečné pojistky na nadstandardní pokoje, lepší stravu, stomatologické zákroky apod. vytvoří totiž dostatečný pojišťovací kmen, s nímž bude pro pojišťovací instituce obchodně možné pustit se i do pojišťování další léčebné péče v zařízeních mimo systém veřejného financování zdravotnictví. A Rathem zahozené špitály se budou měnit na kliniky pro ty, co na to mají. Zde bude silná motivace k zisku, k přijímání nejlepších lékařů a přebírání nejmodernějších léčebných postupů. Zde bude pacient opravdu klientem a pánem. Tedy ten, co na to bude mít. Do státních chudinských špitálů dodatečné zdroje žádné nepotečou. Že se rozdělení zdravotnictví na státní a to skutečně léčící líbí MUDr. Rathovi, se asi nelze divit. Funguje to tak ve spoustě rozvojových zemí. Proč se to líbí ČSSD, je však ve hvězdách.
