Za rok se sestava resortu značně obměnila. S kým se Vojtěch na ministerstvu opět setká? |
Že budou svému odcházejícímu šéfovi tleskat bývalí podřízení, to by člověk opravdu nečekal. A to ještě nevěděli, co je čeká v následujících měsících.
Prymula, Blatný, Arenberger
Profesor Prymula se stal ministrem v době, kdy incidence covidu prudce stoupala a přicházela druhá vlna epidemie. Kdo si vzpomene na letní příběhy z nočních klubů nebo z chorvatských dovolených, ten už s dnešní zkušeností uzná, že to bylo zcela logické vyústění divokého léta.
Jmenování slavného vakcinologa čerstvě ověnčeného jarním vítězstvím nad první covidovou vlnou a navíc i člověka s vynikajícím vědeckým i manažerským životopisem se tedy mohlo zdát moudré. Hned zkraje se však v televizi objevil v černé roušce a s hrozivě mlčícími postavami ředitelů velkých nemocnic v pozadí začal budit poněkud tísnivý pocit. Brzy poté následoval rychlý ministrův konec po noční schůzce v restauraci, která měla být na jeho vlastní návrh zavřená.
Docent Blatný, odborností dětský hematolog, nedlouho po jmenování souhlasil s předvánočním rozvolněním, což ve svých důsledcích znamenalo tisíce zbytečných obětí. Následně ještě vysvětloval, že nepotřebujeme velká očkovací centra, což znamenalo další posun směrem ke ztrátě důvěry v něj samotného i jeho ministerstvo. Ke cti mu však slouží, že neuhnul při nátlaku na používání evropskými úřady neschválené ruské vakcíny, což by se bývalo rovnalo porušení zásadního medicínského principu primum non nocere (především nesmíš ublížit).
Profesor Arenberger, odborností kožní lékař, vydal rozumné epidemiologické balíčky, avšak k ničemu dalšímu neměl čas. Jak je to opravdu s jeho majetkovými poměry, přestane veřejnost brzy zajímat a ze společenského hlediska to ani není důležité. Tou zásadní škodou, jež po něm i jeho bezprostředních předchůdcích zbyla, je pocit, že česká medicína není schopna vygenerovat elity, které by v těžké době byly schopny obstát.
Proč Vojtěch?
Opakované jmenování Adama Vojtěcha ministrem zdravotnictví bude mít řadu kritiků a to především ze strany vládních oponentů. Nicméně z pohledu premiéra Babiše se jedná o logický krok. Za staronovým ministrem je tříletá práce, v níž mimo jiné prosadil zákaz kouření na veřejných místech, zavedení eReceptu nebo posílení pacientských organizací a vylepšení finanční situace lékařských fakult.
Dnes si už málokdo vzpomene na velký odpor vůči elektronickým receptům z řad lékařů, kteří je však v době epidemie vděčně využívají. Stejně tak i na výhrůžky majitelů restaurací, že jim klesnou zisky, pakliže se v jejich zařízeních nebude moci volně kouřit. Nejenže se nic podobného nestalo, ale tato a ještě některá jeho další opatření představovala aspoň jistý pokus o změnu českého zdravotnictví, ke které se v minulosti většina ministrů zdravotnictví hlásila, avšak jejich proklamace se zpravidla míjely s realitou.
Nejvýznamnější devizou ministra Vojtěcha však není to, co v minulosti konkrétně udělal, ale především naděje, kterou tím vzbudil. Vzpomeňme, že při svém odchodu měl značnou podporu jak ve veřejnosti, tak i ve svých spolupracovnících na ministerstvu. Stejně jako mnozí ve zdravotnické obci byli totiž přesvědčeni, že mu „jde o věc“ a přitom v pracovním kontaktu netrpí manýry většiny nemocničních a resortních šéfů.
Krátkodobé cíle nového ministra
V budoucích pěti měsících by měl ministr zdravotnictví dovést očkovací kampaň k maximálnímu možnému cíli, který se rovná proočkování aspoň tří čtvrtin obyvatelstva. V tuto chvíli se to může zdát relativně jednoduché, ale za měsíc bychom mohli zjistit, že více než milion dosud nerozhodnutých by bylo třeba zásadně motivovat, avšak nám se to zatím nepodařilo.
Vtip a realita překonávající satiru. Jak o Vojtěchově návratu píšou komentáře deníků? |
Pro pravděpodobnou další vlnu očkování je navíc nutné zajistit nejen další vakcíny, ale i přesný plán logistické struktury, která bude k dispozici nejen dospělým, ale nově i dětem. K tomu nejspíš přibudou i opatření vedoucí k digitalizaci zdravotnictví ve formě elektronického očkovacího průkazu, jenž by mohl sloužit jako základ elektronické zdravotní dokumentace, a liberalizace prodeje léků mimo lékárny.
Je nesporné, že v posledním roce se zdravotnictví stalo nejsledovanějším resortem. Zdravotníci získali téměř absolutní kredit, avšak jeho administrátoři veřejnost opakovaně zklamali. Na staronovém ministrovi je, aby tuto situaci změnil.
