Já bych si ivermektin nevzal, řekl Blatný o kontroverzním léku. Podle něj se může podílet na poškození orgánů |
K tomu si člověk může vzpomenout na snad nejtrapnější vystoupení bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa, v němž doporučoval dezinfekci krve jako léčbu covidu-19. A případně na nešťastná vyjádření českých politiků při podpoře ivermektinu nebo ruské vakcíny Sputnik V. Za okolností, které bychom považovali za „normální“, by se tito lidé k něčemu podobnému nevyjadřovali – a nejspíš by to tak bylo lepší.
Medicína založená na důkazech
Přibližně před třiceti lety vznikl termín „medicína založená na důkazech“ (evidence-based medicine) a jejími hlavními principy se řídíme dodnes. Ke správnému pochopení celé problematiky je však třeba krátkého vysvětlení. Po tisíce let bylo lékařství založeno na zkušenostech, které se přenášely z učitelů na žáky. Tato „empirická“ medicína ještě v některých oborech přetrvává, ale obecně je na jednoznačném ústupu.
Poslední tři dekády se léčba pacientů řídí především vědeckými důkazy, a to při současném zohlednění jejich síly a také následné zpětné vazby, kterou dostáváme z klinické praxe. Pro diagnostiku a léčbu většiny onemocnění používáme tzv. doporučené postupy – a v nich se mimo jiné uvádí, jak silné důkazy k jednotlivým postupům a tvrzením máme. Prakticky to znamená, že se lékař může starat o nemocné v rozporu s těmito doporučeními, ale měl by si za každých okolností umět obhájit, proč tak činí.
Léky uvedené na začátku textu si v posledním roce zažily bombastickou pozornost médií, avšak následně se ukázalo (u ivermektinu pravděpodobně, i když nikoliv definitivně), že jejich klinický anticovidový účinek není vědeckými metodami prokazatelný. Společné jim je, že místo aby se o jejich vlastnostech diskutovalo na stránkách odborných časopisů, mluvilo se o nich dříve do médií, což vyvolávalo naprosto neoprávněná očekávání veřejnosti i některých politiků.
Skoro to připomíná situaci, v níž zoufalý pacient hledá jakoukoliv pomoc – a v tu chvíli se na scéně objevují novodobí šamani a v rukou mají zázračný preparát. Pokud by však některý z těchto kouzelníků měl opravdu pocit, že právě přišel na lék proti koronavirové infekci, může to okamžitě sepsat, poslat např. do časopisu The Lancet, a stát se tak oprávněným kandidátem Nobelovy ceny. Snad nikdy totiž ještě nebyla na straně odborných žurnálů taková poptávka po podobných objevech, jako je tomu nyní. Tato seriózní a po vědecké stránce jediná správná cesta je však mnohem složitější než bombastické vyjádření do médií.
  |
Současně však musím kriticky dodat, že to, co se objeví na stránkách nejrenomovanějších časopisů, ještě stále nemusí mít cokoliv společného s objektivní realitou. Pokud se tedy například někdo ohání tvrzením, že ruská vakcína Sputnik V je dobrá právě proto, že její výsledky byly otištěny v časopise The Lancet, tak se mýlí. V minulosti jsem měl tu čest psát i recenzovat pro tento časopis a mohu potvrdit, že autor nemusí sdílet data, z nichž vycházel, a recenzent článku nemá možnost vidět úplné detaily metodiky a všechny výsledky práce výzkumníků. Právě a současně jen proto se před možným očkováním ruskou, čínskou nebo jakoukoliv jinou vakcínou musí počkat na ověření detailů evropským úřadem, jenž byl k takovým účelům zřízen (EMA). Je to o to důležitější, že vakcíny se aplikují zdravým lidem, kteří se v žádném případě nesmějí ohrozit, což odpovídá dalšímu medicínskému principu – primum non nocere (především neškodit).
Pravidla se musejí dodržovat
Oponent by mohl namítnout, že mimořádné okolnosti vyžadují i mimořádné postupy. Nicméně medicína založená na důkazech představuje jakýsi skelet moderní vědy a výzkumu a jejich aplikace do praxe. Nic lepšího k dispozici nemáme a k ničemu horšímu bychom se vracet neměli. Vše uvedené platí stejně pro léky proti rakovině či infarktu myokardu jako pro koronavirové přípravky. Pacienti prostě musejí mít jistotu, že lék je ověřitelně účinný a bezpečný. Nic víc, nic míň.
Proto bych chtěl varovat před přehnaným optimismem týkajícím se nových léků na covid-19. Kromě kortikoidů a léků proti krevní srážlivosti jsou všechny ostatní dosud známé přípravky účinné málo nebo vůbec, případně jsou vyhrazeny pro velmi speciální skupiny pacientů. Je smutným faktem, že současná katastrofální čísla v Česku tedy nemají šanci v žádném případě zásadně ovlivnit.
Tím nejdůležitějším sdělením však je, že moderní medicína má svá pravidla – a ta by se rozhodně neměla porušovat ani v současné době. Obávám se, že by to mohlo vést k nerealistickým očekáváním a smutným koncům.
