0sm z nich se vzbouřilo a obrátilo se k soudu, nakonec zůstal pouze jeden „rebel“, dr. Langer. Ti, co si nestěžovali nebo se stáhli, se většinou posléze do taláru dopracovali. Tak se prokázalo, že pokora před Nejvyšším nese plody.
Prezident věří, že může jmenovat nebo nejmenovat soudcem z těch, kdo jsou mu navrženi, v podstatě koho se mu zlíbí. Dr.Langer vysoudil loni v létě rozhodnutí, že ovšem hlava státu musí žadatele buď jmenovat, nebo odmítnout a sdělit mu důvod, proč tak učinil. A že tak musí učinit do půl roku od tohoto soudního rozhodnutí (lhůta vypršela letos v lednu).
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.
Klaus reagoval kasační stížností k Nejvyššímu správnímu soudu. Stížnost nemá odkladný účinek, leč by o to stěžovatel požádal. To Jeho Svátost neučinila, zřejmě u vědomí článku 54, odst. 3 ústavy, který praví: „Prezident republiky není z výkonu své funkce odpovědný.“
Nyní Nejvyšší správní soud potvrdil rozhodnutí nižší instance. Klaus si nemůže pro jmenování do funkce stanovit podmínky, které nejsou obsaženy v zákonu, a pokud se rozhodne někoho nejmenovat, musí své rozhodnutí zdůvodnit.
Dr. Langer si zaslouží uznání, protože se od počátku vytrvale a úporně domáhá svého práva. Ústava a zákony, jichž se nikdo nemá odvahu dovolat, se mění v trhací kalendář.
Jisté uznání si však zaslouží i pan prezident. S úporností hodné lepší věci se mu z dílčí záležitosti podařilo udělat zásadní problém: může si u nás prezident dělat, co ho zrovna napadne, nebo stojí i nad jeho majestátem jakási pravidla a zásady, které musí respektovat stejně jako my ostatní smrtelníci?
Máme dnes vládu, která má dobré úmysly, ale chybí jí síla je prosadit. Opozici, která nemyslí na nic jiného, než jak vládu zničit. A k tomu prezidenta, který budí dojem, že je nezodpovědný nejen ze zákona. Zaplať pánbůh za lidi jako je pan Langer, jinak by si tu člověk připadal jako ve cvokhausu.
