Zdravotní bratr se v nemocnici přiznal k rafinovaným sériovým vraždám. Přednosta oddělení však dříve tuto situaci –která nebyla zřejmá-odpovědným a důsledným pátráním zjistil, oznámil ji řediteli nemocnice a ten- tehdy ještě neusvědčeného vraha –na podkladě dohody-ihned propustil. Poté podal oznámení policii.
Již déle jak půl století působím v lékařské praksi. Vzpomínám si na poměry v r l946-47 , jak se zračily tehdy v očích praktikujícího medika v nemocnici na malém městě. Nemocnici vedl ředitel—byl zvolen vždy na dané období mnoha let- z týmu primářů své nemocnice a byl zvolen tímto týmem. Vždy to byl starší , lety vyzrálý primář,- byl-li to chirurg či gynekolog- a to nejčastěji- slušelo se mu (a nejen v dopisech od mediků) psát v adresách nikoliv pouze „ Vážený pan „… ale „ Slavný pan…“. A také slavný byl- ( Platilo a dosud snad i platí-přednosta chirurgie musí být slavný – přednosta interny musí být moudrý-pokud ne- pak dříve či později odchází .) Závažné však bylo že nad tímto voleným ředitelem nestál žádný ekonom. inženýr- který by řešil s veškerou odpovědností všechny případy nemocnice- ale sám ředitel byl představeným ekonomického náměstka. Písemné oslovení „slavný“ se ve skutečnosti netýkalo toho či onoho odborníka, ale týkalo se uznání nejen nemocnice ale i mediciny ve společenském vědomí města Jako tehdy i dnes šlo o zdraví občanů město-jen to vědomí nebylo zamlženo komerčním zpracováním této odpovědnosti.
I vynikající ekonom (inženýr) -v porovnání s neméně vynikajícím starším lékařem má v mysli zcela jinou hierarchii hodnot a na mnoho věcí souvisejících s životem člověka reaguje jinak-s jinou rychlostí s jiným meritem zájmu.Také každý nese odpovědnost za jiné společenské jevy.
To zdaleka není jen teorie- sám jsem později prožil mnoho let ve funkci ředitele ústavu-( a jako nestraník zažil mnohé střety s tehdy již vládnoucí silou-z nichž jsem nakonec nevyvázl) Kdykoliv však došlo k situaci, poškozující jakkoliv zdraví či dokonce život pacienta, pak od prvé chvíle až do plného vyřešení problému bylo v ústavu „ povstání“, byl“vyjímečný stav“ Klidu nebylo ani ve dne ani v noci..
To, co se děje dnes, není dle mého názoru chyba systému- je to chyba společenského náhledu, je to bohužel generační omyl, týkající se hierarchie hodnot lidského bytí a tento omyl bude trvat-jako vždy v minulosti trval- desítky let, než odezní .
Nechť si ekonomové dělají své závěry-kéž se však neujímají vlády nad nejvyšší hodnotou –nad hodnotou lidského života.
Již déle jak půl století působím v lékařské praksi. Vzpomínám si na poměry v r l946-47 , jak se zračily tehdy v očích praktikujícího medika v nemocnici na malém městě. Nemocnici vedl ředitel—byl zvolen vždy na dané období mnoha let- z týmu primářů své nemocnice a byl zvolen tímto týmem. Vždy to byl starší , lety vyzrálý primář,- byl-li to chirurg či gynekolog- a to nejčastěji- slušelo se mu (a nejen v dopisech od mediků) psát v adresách nikoliv pouze „ Vážený pan „… ale „ Slavný pan…“. A také slavný byl- ( Platilo a dosud snad i platí-přednosta chirurgie musí být slavný – přednosta interny musí být moudrý-pokud ne- pak dříve či později odchází .) Závažné však bylo že nad tímto voleným ředitelem nestál žádný ekonom. inženýr- který by řešil s veškerou odpovědností všechny případy nemocnice- ale sám ředitel byl představeným ekonomického náměstka. Písemné oslovení „slavný“ se ve skutečnosti netýkalo toho či onoho odborníka, ale týkalo se uznání nejen nemocnice ale i mediciny ve společenském vědomí města Jako tehdy i dnes šlo o zdraví občanů město-jen to vědomí nebylo zamlženo komerčním zpracováním této odpovědnosti.
I vynikající ekonom (inženýr) -v porovnání s neméně vynikajícím starším lékařem má v mysli zcela jinou hierarchii hodnot a na mnoho věcí souvisejících s životem člověka reaguje jinak-s jinou rychlostí s jiným meritem zájmu.Také každý nese odpovědnost za jiné společenské jevy.
To zdaleka není jen teorie- sám jsem později prožil mnoho let ve funkci ředitele ústavu-( a jako nestraník zažil mnohé střety s tehdy již vládnoucí silou-z nichž jsem nakonec nevyvázl) Kdykoliv však došlo k situaci, poškozující jakkoliv zdraví či dokonce život pacienta, pak od prvé chvíle až do plného vyřešení problému bylo v ústavu „ povstání“, byl“vyjímečný stav“ Klidu nebylo ani ve dne ani v noci..
To, co se děje dnes, není dle mého názoru chyba systému- je to chyba společenského náhledu, je to bohužel generační omyl, týkající se hierarchie hodnot lidského bytí a tento omyl bude trvat-jako vždy v minulosti trval- desítky let, než odezní .
Nechť si ekonomové dělají své závěry-kéž se však neujímají vlády nad nejvyšší hodnotou –nad hodnotou lidského života.
