Rozhlédněte se po českém venkově: takřka v každé obci najdete budovu, která byla kdysi školou. Ještě v roce 1935 jsme měli přes dvanáct tisíc základních škol, ještě v roce 1953 přes deset tisíc, ale od těch dob počet škol klesá až na dnešní čtyři tisícovky.
Poslední dekády řešíme ze všech sil diskriminaci etnickou, sociálně-ekonomickou a bůhví jakou, ale zcela se zapomíná na diskriminaci geografickou.
Narodíte-li se ve Zlámané Lhotě, máte od první třídy horší přístup ke vzdělání. Nejen to: v regionálních rozdílech ve vzdělávání patříme mezi evropskou špičku, což je smutná ostuda.
Existuje-li geografická diskriminace už od základního školství, je zjevné, jakou oslovinou by bylo zavádět spádovost středních škol, po níž touží zejména Praha. Snažit se v roce 2024 zvyšovat nerovnost a legalizovat diskriminaci může jen ten, kdo se možná naučil číst a psát, ale nenaučil se myslet.
