Pan Marek Loužek, ekonom a politolog, CEP, se v pátečních LN (7.9.2007) projevil jako typický produkt jednostranného ekonomického vzdělání, zaměřeného na krátkodobé ukazatele. Samozřejmě, že z pohledu okamžité efektivity je recyklace zbytečná, nevyplatí se a jen "otravuje" lidem život. V dlouhodobém horizontu se však určitě vyplatí, a to nejen proto, že by mělo docházet k šetření prvotními přírodními zdroji, ale také tím, že budou ušetřeny pozdější náklady na odstraňování zátěží vzniklých nesprávnou likvidací odpadů. A především je zde jeden závažný moment, že ceny výrobků jsou zkreslené, protože v nich není započítána částka za bezpečnou likvidaci odpadu po zániku užitné funkce výrobku, ale ani cena za surovinu, kterou nám poskytuje planeta Země zdarma. Náklady na získání surovin totiž počítáme pouze jako cenu za práci a vstupy při těžbě, dopravě a zpracování surovin, ale nikoli již za náhradu vytěžené a spotřebované suroviny. Země nám totiž za suroviny niv neúčtuje a náš dluh se postupně kumuluje. Jedná se o tzv. externality, které do cen nejsou započítávány, protože je zatím nedokázali ekonomové vypočítat!
Proto vypadá ochrana životního prostředí z pohledu většiny ekonomů jako činnost, která se nevyplatí. Všechny procesy na světě se pravděpodobně uskutečňují v cyklech a tomu, aby se uzavíraly způsobuje především dimenze času a dodatek energie, jejichž vesmírný cyklus je tak dlouhý, že jej vnímáme jako nekonečnost. Dost možná, že se jednou také uzavře.
My lidé však žijeme lineárně, ačkoli jsme zde jen pouhý zlomek času a zcela náhodou. Tento náš přístup způsobuje hromadění odpadů, které pak nám samotným kazí kvalitu životního prostředí. Je pravda, že zatím se lidstvu vždy podařilo každou dílčí krizi překonat díky novým poznatkům a rozvoji techniky, ale tento tzv. "pokrok" přinesl další hromadění odpadů a plýtvání zdroji, resp. v opačném pořadí. A obava těch, kteří vyznávají nutnost tzv. "předběžné opatrnosti" a zastánci "růstu" jim občas lají do tzv. "ekoteroristů", je založena na tušení blížícího se okamžiku, kdy se naše lidské liniové žití střetne s přírodními cykly a dojde k takové krizi, kterou již překonat svými omezenými, byť zdánlivě úžasnými, schopnostmi přizpůsobení se překonat nedokážeme. A proto se chtějí přesvědčit své spoluobčany k tomu, aby se aktivně snažili tento okamžik co nejvíce oddálit. Například tím, že budou šetřit, resp. přestanou plýtvat, i když se to zdánlivě momentálně nevyplácí. A recyklace patří do jedné z cest, jak plýtvání zdroji zpomalovat. Jesti je tato činnost organizována dobře, zda jsou kroky prosazované vládami a mezinárodními institucemi ty nejvhodnější, jestli jsme schopni jako lidstvo najít konsenzus k jinému než růstovému přístupu apod., to je samozřejmě diskutabilní a je třeba o tom mluvit a hledat ty správné cesty k tomu, co je česky nazýváno "trvale udržitelný rozvoj". Bohužel jsme všichni, nebo velká většina z nás, schopni vidět vše v pouze krátkodobých horizontech a co bude za pár desítek či stovek let nás vesměs příliš nezajímá. Svoji planetu bereme jako věc, a to věc "na jedno použití". A to určitě není dobře. Vyčítá-li tedy pan Loužek zastáncům recyklace, že z ní dělají modlu, je stejně modlou i ekonomický růst, spotřeba, zisk apod. tzv. ekonomické ukazatele, akorát že pro jiné lidi. Jen pokud bude platit, že co je ekonomické musí být zároveň ekologické a naopak, může nastat potřebná dynamická rovnováha našeho života s nadějí pro budoucnost. Argumenty pana Loužka o růstu dřevní hmoty v amerických lesích se stoupající spotřebou papíru a nesnižující se ploše lesů, raději nebudu ani rozebírat. Lesy se totiž nevysazují proto, aby bylo z čeho vyrábět papír. Lesy mají celou řadu jiných, a troufám si tvrdit, že důležitějších funkcí pro lidstvo. To by však bylo na zopakování si učiva střední , možná už i základní školy. Na VŠE, nebo kde je pan Loužek vyškolen, se takové "hlouposti" asi neučí! Rovněž nevím, kde vzal to přání, aby vláda zasahovala ve prospěch úspor buničiny, nebo ochrany vysoké zvěře, asi nečtu noviny tak podrobně, tak jsem to přehlédl.
Zkrátka a dobře, na další vývoj lidské společnosti nelze uplatňovat pouze ekonomická hlediska, ekonomika je jen prostředkem k uspokojování životních potřeb, ale životní prostředí je souhrn všech podmínek naší existence. Je proto přeci jen trochu nadřazenou hodnotou a vyšším veřejným zájmem jej chránit, než pouhá momentální prosperita, krátkodobý zisk a další pojmy ekonomie, navíc značně pokřiveně chápané.
Proto vypadá ochrana životního prostředí z pohledu většiny ekonomů jako činnost, která se nevyplatí. Všechny procesy na světě se pravděpodobně uskutečňují v cyklech a tomu, aby se uzavíraly způsobuje především dimenze času a dodatek energie, jejichž vesmírný cyklus je tak dlouhý, že jej vnímáme jako nekonečnost. Dost možná, že se jednou také uzavře.
My lidé však žijeme lineárně, ačkoli jsme zde jen pouhý zlomek času a zcela náhodou. Tento náš přístup způsobuje hromadění odpadů, které pak nám samotným kazí kvalitu životního prostředí. Je pravda, že zatím se lidstvu vždy podařilo každou dílčí krizi překonat díky novým poznatkům a rozvoji techniky, ale tento tzv. "pokrok" přinesl další hromadění odpadů a plýtvání zdroji, resp. v opačném pořadí. A obava těch, kteří vyznávají nutnost tzv. "předběžné opatrnosti" a zastánci "růstu" jim občas lají do tzv. "ekoteroristů", je založena na tušení blížícího se okamžiku, kdy se naše lidské liniové žití střetne s přírodními cykly a dojde k takové krizi, kterou již překonat svými omezenými, byť zdánlivě úžasnými, schopnostmi přizpůsobení se překonat nedokážeme. A proto se chtějí přesvědčit své spoluobčany k tomu, aby se aktivně snažili tento okamžik co nejvíce oddálit. Například tím, že budou šetřit, resp. přestanou plýtvat, i když se to zdánlivě momentálně nevyplácí. A recyklace patří do jedné z cest, jak plýtvání zdroji zpomalovat. Jesti je tato činnost organizována dobře, zda jsou kroky prosazované vládami a mezinárodními institucemi ty nejvhodnější, jestli jsme schopni jako lidstvo najít konsenzus k jinému než růstovému přístupu apod., to je samozřejmě diskutabilní a je třeba o tom mluvit a hledat ty správné cesty k tomu, co je česky nazýváno "trvale udržitelný rozvoj". Bohužel jsme všichni, nebo velká většina z nás, schopni vidět vše v pouze krátkodobých horizontech a co bude za pár desítek či stovek let nás vesměs příliš nezajímá. Svoji planetu bereme jako věc, a to věc "na jedno použití". A to určitě není dobře. Vyčítá-li tedy pan Loužek zastáncům recyklace, že z ní dělají modlu, je stejně modlou i ekonomický růst, spotřeba, zisk apod. tzv. ekonomické ukazatele, akorát že pro jiné lidi. Jen pokud bude platit, že co je ekonomické musí být zároveň ekologické a naopak, může nastat potřebná dynamická rovnováha našeho života s nadějí pro budoucnost. Argumenty pana Loužka o růstu dřevní hmoty v amerických lesích se stoupající spotřebou papíru a nesnižující se ploše lesů, raději nebudu ani rozebírat. Lesy se totiž nevysazují proto, aby bylo z čeho vyrábět papír. Lesy mají celou řadu jiných, a troufám si tvrdit, že důležitějších funkcí pro lidstvo. To by však bylo na zopakování si učiva střední , možná už i základní školy. Na VŠE, nebo kde je pan Loužek vyškolen, se takové "hlouposti" asi neučí! Rovněž nevím, kde vzal to přání, aby vláda zasahovala ve prospěch úspor buničiny, nebo ochrany vysoké zvěře, asi nečtu noviny tak podrobně, tak jsem to přehlédl.
Zkrátka a dobře, na další vývoj lidské společnosti nelze uplatňovat pouze ekonomická hlediska, ekonomika je jen prostředkem k uspokojování životních potřeb, ale životní prostředí je souhrn všech podmínek naší existence. Je proto přeci jen trochu nadřazenou hodnotou a vyšším veřejným zájmem jej chránit, než pouhá momentální prosperita, krátkodobý zisk a další pojmy ekonomie, navíc značně pokřiveně chápané.
