Obě zprávy byly očekávatelné. Tušili jsme, že není politická vůle ke garancím a z toho vyplývajícím státním zárukám. Stejně jako delší čas víme, že armádě přiškrcujeme rozpočet na úkor její bojeschopnosti.
Možná se obě ty zprávy sešly v pravý čas, možná by občany mohlo zajímat, jakou a zda vůbec má stát realizovat energetickou a obrannou politiku, jestli jsme těmto agendám ochotni obětovat víc než jen pár slov a zda existuje shoda v politické třídě jako celku.
Třeba si rychle vyjasníme, že je v pořádku, když jsou oba tyto segmenty chápány politiky, tedy těmi, kdo je pro nás dočasně spravují, jen jako vehikula přinášející vliv a peníze.
Sešlo se to opravdu pěkně s událostmi na Ukrajině. Jeden začne přemýšlet, jestli a jakou suverenitu tenhle stát vlastně buduje a zda si ji vůbec zaslouží, když je obyvatelům tak lhostejná.
