Ráno 30. června 1934 kolem půl sedmé ráno vtrhl s pistolí v ruce tehdejší německý kancléř Adolf Hitler do jednoho pokoje hotelu Hanselbauer v Bad Wiessee u jezera Tegern nedaleko Mnichova. V něm na něj překvapeně zíral Ernst Röhm (1887–1934), po noční pijatice značně společensky unavený.
Röhm byl jeden z Hitlerových nejbližších spolubojovníků ještě z mnichovských „pivních“ začátků NSDAP, dekorovaný válečný veterán a od roku 1930 také vůdce Hitlerovy politické armády, oddílů Sturmabteilung (SA) nebo také hnědokošiláčů.
Nyní jej ale rozzuřený Hitler obvinil ze zrady a zatkl ho, stejně jako další vůdce SA, kteří byli ihned odvezeni do mnichovské věznice Stadelheim; šest z nich ihned zamířilo před popravčí četu.
Nocí dlouhých nožů, jak se mocenskému střetu uvnitř nacistického hnutí říká, si Hitler upevnil pozici nejen v čele strany i Německa, ale získal si důvěru armády. K dosažení absolutní moci mu v této chvíli stál v cestě již jen starý a nemocný prezident Paul von Hindenburg.
Berlínské Eldorado
Nacistická „bartolomějská noc“ ale měla ještě jeden rozměr, jenž bychom pochopili, kdybychom nahlédli do dalšího hotelového pokoje. V něm totéž ráno přistihli vratislavského vůdce SA Edmunda Heinese (1897–1934) v posteli s mladým nacistickým soukmenovcem.
