„Začala jsem loni v zimě a pokračuju dál, jen místo angličtiny teď doučuju vše, co je potřeba. Setkala jsem se totiž s dětmi, které jsou na tom ze všech úhlů pohledu tak špatně, že vůbec nechápu, jak mohly dojít třeba až na druhý stupeň. Nemůžu je v tom nechat,“ říká učitelka.
Mezi pravidelné klienty, kterým zdarma ve volném čase pomáhá, patří i dvanáctiletý žák sedmé třídy, jehož vychovávají prarodiče-osmdesátníci. „Jsou hodní, laskaví, ale bohužel neumějí ani s mobilem. Jejich vnuk má řadu poruch učení, nikdy ho ale nikdo neposlal do poradny,“ vysvětluje Pavla a dodává: „Třeba v angličtině jedeme úplné základy. Nemá smysl učit ho minulý čas, když nedá dohromady větu v přítomném.“
