Narodila se jako Françoise Dreyfusová, oba rodiče byli herci, kteří ale svou dceru drželi co nejdál od světa divadla a filmu, vyrůstala na venkově a částečně ji vychovali její kmotři. Pěstovala si aureolu tajemnosti, a tak říkala, že vlastně už ani neví, jak se stalo, že se ocitla ve filmu. Bylo jí třináct a snímek se jmenoval Dům pod mořem a po postavě, kterou hrála, převzala jméno Anouk.
Další rok se objevila ve filmu Marcela Carného Květ věku, kde si zahrála s herečkami Arletty a Martine Carol. Film sice nebyl dokončen, ale básník Jacques Prévert, který napsal scénář, ji přejmenoval na Aimée, milovanou (protože ji prý všichni milovali), a tento pseudonym pak začala používat.
Anouk byla jiný typ krásy než třeba Brigitte Bardot nebo Catherine Deneuve. Měla něžný ovál tváře, aureolu tmavých vlasů, alabastrovou pleť, velké mandlové oči a trochu těžká víčka, které mívala zdůrazněná linkou, což jí dodávalo vášnivý, smyslný vzhled. V závěru 50. let už točila jeden film za druhým, třeba Duvivierův přepis Zolovy novely Pod pokličkou, kde hrál Gérard Philipe.
S ním pak ještě hrála v Montparnasse 19, životopisném filmu o malíři Modiglianim. V roce 1960 se objevila ve Felliniho Sladkém životě, byla nádhernou, znuděnou a bohatou Maddalenou, jednou z milenek hlavního hrdiny v podání Marcello Mastroianni. S ním se opět potkala o něco později (1963), když ji Fellini obsadil do role zrazované manželky režiséra Kvida, opět ztvárněného Mastroiannim. Přinutil ji zhubnout, nasadil jí brýle a udělal z ní utrápenou myšku, což pro ni byla poloha netypická, její postavy bývaly osudové, temné a tajemné.
Mezitím ale s Jacquesem Démym natočila drama Lola, kde vytvořila titulní roli kabaretní tanečnice, film pro ni znamenal velký úspěch. Jejím dalším slavným snímkem bylo Lelouchovo psychologické melodrama Muž a žena (1966). Děj líčí vztah mezi skriptkou Anne a automobilovým závodníkem Jeanem-Louisem, jehož hrál Jean-Louis Trintignant.
Zemřela herečka Anouk Aiméeová, známá z filmu Muž a žena. Bylo jí 92 let |
Film se proslavil i hudbou, zejména ústřední písní, a možná nejpřesnější označení snímku je intelektuální romantika, ostatně scény sbližování dvou osamělých lidí na pláži v Deauville mají i po letech něco do sebe. Anouk pak natočila podobný typ filmu s Yvesem Montandem, jmenoval se Jeden večer, jeden vlak.
Anouk Aimée dosáhla mezinárodní kariéry, hrála v amerických, německých, italských filmech, ale nakonec jako většina francouzských hereček točila nejraději doma. Za koprodukční romantické drama Skok do prázdna Marca Belocchia v roce 1980 dostala cenu pro nejlepší herečku v Cannes. V roce 1986 Claude Lelouch navázal na jejich nejúspěšnější spolupráci snímkem Muž a žena po 20 letech, natočili však spolu i jiné filmy Začít znovu, Ať žije život a Jsou dny... a úplňky.
Poslední filmovou roli vytvořila v závěru Lelouchovy trilogie Nejlepší léta jednoho života. Divadlu se souvisle nevěnovala, ale skoro čtvrt století hrála v pařížském Théâtre de la Madelaine v Guerneyho hře Milostné dopisy a mezi její partnery patřil Bruno Cremer, Philipe Noiret a další.
Anouk o svém soukromí příliš nemluvila, byla čtyřikrát vdaná, poprvé za průmyslníka Edouarda Zimmermanna, manželství vydrželo rok. V 50. letech byl jejím manželem řecký filmař Nikos Papatakis, v roce 1951 se z tohoto svazku narodila jediná dcera Manuela. Dalším manželem byl zpěvák a skladatel Pierr Barouh a naposledy se provdala za britského herce Alberta Finneyho. Mezi její četné milence údajně patřil Warren Beatty či Omar Sharif, blízké přátelství ji pojilo s Jeanem Cocteauem a Jeanem Genetem.
