Album Cowboy Carter, které by mělo být po předloňském Renaissance druhou částí zamýšlené albové trilogie, při prvním pohledu na titulní stránku obalu působí jako parodie, alespoň z našeho středoevropského pohledu, kde státní a národní symboly vnímáme hodně uvolněně.
Na obalu sedí zpěvačka převlečená za jezdkyni rodea na běloušovi a drží americkou vlajku. Ale fotografie je patrně myšlena vážně, protože obsah alba přesně s tím, co zobrazuje, koresponduje. A to ani omylem v parodickém smyslu.
Cowboy Carter (na vysvětlenou: Beyoncé se celým rodným jménem jmenuje Beyoncé Giselle Knowlesová, jejím mužem je slavný raper Jay-Z, jehož pravé jméno zní Shawn Corey Carter, takže občanské příjmení Beyoncé je dnes Knowlesová-Carterová) je označováno za countryové album, což platí jen částečně.
Album je pestrou směsicí hudebních stylů, je ale pravda, že ačkoli na něm velmi výrazně byly použity moderní prostředky, jako je sampling, je stylově vlastně poměrně „oldschoolové“, takže v celkovém kontextu třeba hned úvodní Ameriican Requiem, po hudební stránce nic jiného než šedesátkový psychedelický rock, vlastně zní poměrně moderně a je to zároveň zajímavý žánrový mix, protože hlavní zpěv i vokály početného sboru více než upomínají na afroamerickou gospelovou tradici.
Černá country
Afroamerickou hudební tradici si Beyoncé na tomto albu vytyčila vyzdvihnout jako celek. A udělala to chytře, totiž z velké části prostřednictvím hudby obecně považované za „bílou“. Nejde jen o reinterpretaci beatlovského hitu Blackbird, který není jen tak o nějakém kosákovi, nýbrž je symbolem boje Afroameričanů za lidská práva, ale obecně o uchopení country hudby černou zpěvačkou.
V americké tradici je povrchně country vnímána jako venkovská hudba bílých, zatímco blues je údajně doménou černých venkovanů. Jenomže oba žánry žily dlouhá desetiletí vedle sebe a vzájemně se ovlivňovaly. A tak pravá americká country jako své zdroje samozřejmě nemůže uvádět jen apalačské lidovky a postupy dovezené do Ameriky přistěhovalci, například z Irska, ale samozřejmě i blues.
Ostatně není náhoda, že spousta starých a známých country hitů má slovo „blues“ jako součást názvu. V minulosti byla i řada známých countryových hudebníků černé barvy pleti, ostatně Lindu Martellovou, první černou komerčně úspěšnou zpěvačku country, která hrála i v nashvilleské Grand Ole Opry, si pozvala Beyoncé i na svoje album.
„Zahuhlaný“ retro sound. Norah Jonesová na novém albu dává jazzu definitivní sbohem |
A za připomenutí stojí i řada úspěšných country nahrávek Raye Charlese. A jen tak mimochodem, tak typický countryový nástroj, jakým je banjo a který by podle strážců striktního rasového dělení hudby měl tedy patřit jen do bílých rukou, je prokazatelně afrického původu.
Pozdvižení u části posluchačů, když se první singl Texas Hold’Em, opravdu echtovní country song s banjem v hlavní roli (hraje zde na ně mimochodem jedna z největších zastánkyň přiznání podílu Afroameričanů na vývoji country hudby Rhiannon Giddensová), stal číslem jedna amerického žebříčku Hot Country Songs, bylo tedy úplně zbytečné. Country černé kořeny bezesporu má a hlavně: takové marginálie, jako je barva kůže zpěváka dobré písně, už snad v 21. století nemají co dělat.
Marnotratné množství hostů
Beyoncé album Cowboy Carter pojednala jako vysílání fiktivní rozhlasové stanice. Do rolí moderátorů si přizvala opravdové hvězdy – kromě zmíněné Lindy Martellové také Willieho Nelsona a Dolly Partonovou, jejíž největší hit Jolene s upraveným textem také na album zařadila.
 Beyoncé: Cowboy Carter
|
Album se může pochlubit i skoro až marnotratně velkým množstvím dalších hostů velkých jmen, kteří přispěli často jen velmi „letmo“. Například foukací harmonika Stevieho Wondera je v Jolene zamixována kamsi hodně hluboko do zvukového prostředí nahrávky. Rozhodně je tu lépe slyšet rytmický tleskot Jaye-Z, který je jediným jeho příspěvkem na manželčinu nahrávku.
Hraje zde ale třeba i virtuos na pedálovou steel kytaru Robert Randolph, kytarové megahvězdy Nile Rodgers a Gary Clark Jr., baskytarista Pino Palladino a další, o doprovodu Blackbirda samotným Paulem McCartneyem na akustickou kytaru nemluvě.
A mezi vokalisty, ať už přímo k duetům, nebo do sborů, přizvala Beyoncé jak osobnosti kalibru Miley Cyrusové, tak celý zástup nových tváří country scény, lhostejno které barvy kůže.
Album Cowboy Carter je obecně kvalitní, není nutné zdůrazňovat, že Beyoncé je na scéně toho nejvrcholnějšího komerčního popu technicky pravděpodobně vůbec nejlepší zpěvačka a má k tomu i velmi rozvinutý autorský a producentský talent a skvělé koncepční nápady.
V kontextu jejích alb možná Cowboy Carter není úplně nejlepší, ale koncepčně nejpozoruhodnější bezesporu ano. A zda způsobí skutečný přelom v historii country hudby, jak někteří prorokují, na to je zatím brzo. V tuto chvíli je však jasné, že od vydání alba se v USA zvedl prodej kovbojských bot o 45 procent...
