Buddha se převtělil do Prahy. Národní galerie navozuje pocit orientu

Vstoupit do Valdštejnské jízdárny na expozici Buddha zblízka je téměř jako ocitnout se na chvíli v Asii. A to i díky instalaci Šimona Cabana, v níž vystavená cenná díla zvlášť vyniknou.

„Cílem výstavy je přiblížit veřejnosti jeden z nejvýznamnějších myšlenkových proudů v Asii pomocí výtvarného umění, vysvětlit, co je posláním buddhismu, jaké hodnoty vyznává i jak se rozšířil také do Evropy,“ řekla k záměru instalace ředitelka Sbírky asijského umění a hlavní kurátorka výstavy Markéta Hánová. Dodala, že curyšské muzeum inspirovalo NG některými interaktivními formami, jimiž lze spolu s uměleckými předměty sdílet tuto myšlenkovou tradici. 

Jako příklad uvedla zapůjčení audiovizuální mapy, návštěvník na ní může sledovat proměny buddhismu a jeho šíření nejen v Asii, ale i v Evropě. Pro pražskou expozici ji pracovníci NG obohatili o kapitolu vztahující se k českému prostředí, jež nezůstalo k buddhistickému učení imunní. Část výstavy je proto věnována českým sběratelům, kteří obohatili tuzemské asijské sbírky, i osobnostem hlásícím se k buddhismu. Vystaveny jsou obrazy Františka Kupky, Jana Zrzavého, Josefa Váchala, Emila Orlíka a dalších. Pochopitelně nechybí fotografie Františka Drtikola.

Buddha zblízka je dosud nejrozsáhlejším projektem tohoto typu v České republice. Zahrnuje téměř dvě stě sochařských, malířských a literárních děl, stovka z nich je zapůjčena z Curychu. Také NG disponuje kolekcí významných exponátů, patří do ní mimo jiné i patnáctimetrový japonský svitek z přelomu 17. a 18. století zobrazující život Buddhy. Legenda je zpodobněna malířským stylem jamatoe, spolu s kaligrafickou částí je u nás poprvé vystaven v celé své délce. Po naskenování QR kódu lze svitek získat i v digitalizované podobě.

Desítky dalších děl, rozčleněných do jednotlivých sekcí, detailně líčí příběh Buddhy od narození přes útěk z paláce, příklon k asketismu až po jeho vstup do nirvány. K vidění jsou variace buddhů z několika asijských zemí, odlišně zobrazovali Buddhu v Tibetu, Japonsku, Číně nebo Indii. Návštěvník si například prohlédne Buddhu jako novorozence, buddhistické stavby zvané stúpy, seznámí se s buddhistickými rituály i se zásadami Buddhova učení starého 2500 let. Doprovodné texty vysvětlují, co se stalo s Buddhovým popelem, kdo jsou bódhisattvové a buddhové, jak se od sebe liší směry buddhismu, co jsou buddhistické sútry či v čem tkví podstata zenových obrazů. Soustředěné přečtení popisků návštěvníkům zkvalitní prohlídku expozice, je proto důležité mít na její návštěvu dostatek času. Výjimečnou příležitostí je možnost podívat se prostřednictvím naskenovaných snímků do nitra votivní stúpy z 18. století nebo do sošky Zelené Táry z 15. století, kde jsou uloženy relikvie.

Kromě mnoha jiného je zajímavá socha stojícího Buddhy Šákjamuniho ze 3. století z oblasti Gandháry, dnešního Pákistánu. Plastika z fylitu (metamorfované horniny) překvapuje podobností s postavami ze starého Říma či Řecka a odkazuje k prolínání vlivů z asijského a evropského umění na tzv. hedvábné stezce. Mladík má roucho v římském stylu a působí značně evropsky, při pečlivějším studiu jsou však k rozpoznání některé ikonografické znaky Buddhy, jako je výběžek na hlavě, bod na čele, protáhlé ušní boltce. Sálu vévodí důstojná kamenná hlava Buddhy, pocházející z poloviny 6. století z jeskynního komplexu v čínské provincii Che-pej. 

Zdařilá instalace navozuje u návštěvníků pocit, že si hlavu prohlížejí v autentické jeskyni, a ne ve Valdštejnské jízdárně. Atmosféru zvýrazňují zvukové efekty v podobě recitovaných modliteb. Nejen originální díla, ale také architektonické řešení se podruhé v těchto místech dá považovat za unikátní a srovnatelné se zahraničními výstavami. Loni to bylo efektní instalační řešení výstavy Mikuláše Medka Lukášem Machalickým, nyní se obdobný majstrštyk podařil Šimonu Cabanovi. Jeho zásluhou si návštěvníci prohlížejí exponáty v kulisách připomínajících chrámové komplexy, v nichž vyniká umělecká hodnota vystavených děl i duchovní síla buddhismu.