Filmů či seriálů o traumatu ze znásilnění není málo, je to samozřejmě důležité téma a připomínek, že připisovat vinu oběti je scestné, není nikdy dost. V psychologickém dramatu Birthday Girl pětačtyřicetiletého dánského filmaře Michaela Noera je ovšem očekávatelné sdělení pouze jedním z dílů působivé a nemilosrdně trefné skládačky.
Navzdory názvu je ve skutečnosti hlavní postavou matka oné dívky, která právě slaví osmnácté narozeniny a stala se obětí neznámého násilníka. Traumatická událost dává režisérovi příležitost vykreslit portrét ženy ve středním věku, která se stejně vehementně jako kontraproduktivně pokouší zachránit, co v dávné i nedávné minulosti propásla, nezvládla či zavinila.
Nejprve, ještě před osudovou událostí, má snažení rozvedené dánské padesátnice Nanny tragikomický nádech. Zorganizovala pro svou dceru Cille atraktivní (zároveň však vlastně tuctový) narozeninový výlet, cestu lodí z Floridy do Karibiku, a přizvala na něj i Cilleinu nejlepší přítelkyni Leu.
Trochu je to celé náhrada za to, že se Nanna dceři dříve moc nevěnovala. A od začátku je jasné, že se energická matka snaží „omládnout“ a stát se pomyslnou vrstevnicí a kamarádkou své dcery: při večerním programu se usilovně zapojuje do bujarého veselí a velmi jí záleží na tom, aby si Cille mohla dopřát alkohol, byť to má na americké lodi zakázané, protože jí ještě nebylo jednadvacet.
Dívky si nicméně nakonec najdou odpovídající společnost (norské mladíky slavící rozlučku se svobodou...) a Nanna skončí v podpalubí s jedním z lodních techniků. Až druhý den ráno vyjde najevo, co se stalo Cille, a z matky rebelky se rychle stává matka bojovnice, která se snaží dosáhnout spravedlnosti.
Birthday GirlDánsko 2023
Premiéra 27. června 2024 |
Personál lodi je pro takové případy náležitě vybaven, lodní lékař má dokonce cosi, co se nazývá „souprava pro znásilnění“ a slouží pro zdokumentování následků trestného činu.
Nanna a dívky okamžitě dostávají luxusnější kajutu, je jim přidělena opatrovnice. Přesto, či právě proto, má Nanna pocit, že se velení lodi snaží událost zamést pod koberec. Ke všemu se blíží tropická bouře, na kterou se může kapitán vymluvit, když se odmítá s Nannou setkat.
A tak rozlícená matka bere vyšetřování do vlastních rukou. Možná proto, že sama má neblahou zkušenost z minulosti, a určitě proto, že cítí spoluzodpovědnost za to, co se stalo.
Její úsilí by bylo snad i obdivuhodné, kdyby nebylo zároveň bezohledné – vůči podezřelým, ale zejména vůči Cille, kterou Nanna svým přístupem válcuje. A samozřejmě je tu ještě nebohá Cilleina kamarádka Lea, která se ocitá zcela na okraji zájmu kohokoliv (trochu i filmařů).
Ne všechno zlé je k něčemu dobré
Nebudeme prozrazovat detaily, ale výsledek lze tušit předem: nedopadne to nijak dobře, a jestli snad z hektického sledu událostí přece jen cosi pozitivního vzejde, je to přebito a zničeno celou sérií obrovských průšvihů.
Hráči na Putinově hřišti. Polští dokumentaristé se vydali po stopách agentů z Vrbětic i na rajchlovské demonstrace |
Ke svému zničujícímu vyznění spěje snímek ukázkově přirozenou cestou (snad tedy až na jeden z klíčových momentů v závěru). Směr vyprávění je sice daný, ale děj se vydává překvapivými, zdánlivě nahodilými zákruty.
Postavy v čele s Nanny v podání skvělé Trine Dyrholmové působí naprosto přirozeně a životně, o to je pochopitelně jejich šlamastyka truchlivější. Prostředí odlidštěné, komerčně naprogramované velkokapacitní zábavní plavby dodává filmu místy až hororový nádech a není přitom nejspíš vůbec nutné opouštět obvyklou skutečnost.
Ve výsledku je Birthday Girl naléhavé drama o příliš pozdní a krutě nepovedené snaze matky přiblížit se své dceři: pro leckoho (a jistě se to nemusí týkat jen žen) to může být docela účinné varování nejen před letními rodinnými dovolenými.
