Je opravdu pozoruhodné, nakolik může více než 70 let stará vize postapokalyptického světa působit aktuálně a až děsivě pravděpodobně.
Samozřejmě, že tvůrci z Pomezí se inspirují pouze myšlenkou románu; k hrozivosti celé věci není třeba chodících agresivních rostlin trifidů, ale stačí možnost, že by celé lidstvo najednou osleplo a zůstalo jen pár vidoucích, které masa může zneužít a následně zničit.
Neblahé kožešiny
O scénografii a kostýmy se jako v předchozích projektech postaralo duo Tereza Gsöllhoferová a Eva Justichová, účastníci ovšem tentokrát jejich dílo neuvidí, ale jen vnímají dalšími smysly.
Můžeme se tedy jen podle hmatu dohadovat, co vše scénografky využily a nakolik nápadité jsou kombinace velkých i miniaturních předmětů a kombinací rozmanitých materiálů, od přírodnin po umělohmotné artefakty.
Jako účastníci jednoho běhu jsme se shodli v tom, že nejnepříjemněji působily kožešiny, kdy dotek vzbuzoval asociace s mrtvými či živými zvířaty.
