Lia Rodrigues (* 1956), brazilská tanečnice a choreografka, založila vlastní skupinu v Riu de Janeiro v roce 1990. O třináct let později byla přizvána ke spolupráci s Centrem pro studium a sociální akce v jednom z tamních největších slumů, kde organizovala workshopy pro lidi žijící v kolonii chatrčí (tzv. favelas). Inscenace Encantado ovšem není sondou do života na okraji společnosti, ale naopak rituálem oslavujícím radost ze života.
Za ticha sledujeme pomalé rozbalování koberce, pokrývajícího celou jevištní plochu. Je složen z množství látek s květinovými a zvířecími vzory.
Takto rozměrný patchwork je sám o sobě pastvou pro oči. A jak se po chvíli ukazuje, je nepostradatelným objektem, s nímž se tu pracuje, když na scénu pozvolna nastupují tanečníci a tanečnice, jeden po druhém, nazí a podlézají pod barevné kusy látky, schovávají se pod ně, aby posléze vylezli a do textilie zahalovali svá těla.
Uvazují si z tkaniny turbany, široké sukně, zakuklují se do ní a vytvářejí nepřeberné množství převleků, z nichž někdy vykukuje hlava, jindy ruce, nohy, poprsí, hýždě, penis...
Tajemně působící přeskupování účinkujících je hrou, a to jasně proklamovanou hrou s barvami, těly a textilní materií. Zprvu se dění odehrává za téměř neslyšitelného rytmického doprovodu, který postupně nabírá na síle, k perkusím se přidává sólový vokál a následně další hlasy.
Baletní pantomima. Národní divadlo nabízí výtvarně přepestrou Coppélii, byť v trochu povadlém zpracování |
Akce na jevišti se střídají v rychlém sledu, na forbínu se dostává kupříkladu trio tanečnic, jejichž práce paží obnáší škálu gest, kdy jemné kroužení prstů, rukou v zápěstí a pánve má erotický podtext a svůdnost. Muži se více soustřeďují na prokázání své síly, propojení se zemí, když akcentují dopady po skocích, pevné usazení nohou na podlaze.
Vizuální i taneční stránka díla v sobě nese výrazné stopy africké kultury, neboť v 16. století dovezli kolonizátoři do Brazílie miliony otroků z rovníkových zemí. Tanečníci Lia Rodrigues Companhia de Danças mají geny svých předků evidentně uloženy ve své pohybové výbavě.
Tanec Praha
|
Zahalení do látek ztvárňují i zvířecí tvory – ať jsou ale v jakémkoliv převleku, který určuje jejich roli, vypadají často bizarně až mysticky. Divoká barevnost ošacení koresponduje s živelností jejich tance, jež je oslavou autenticity, výkřikem radosti a volnosti doprovázeným někdy výraznou mimikou či zvoláním.
Nadšení a energie
Kromě obrovského barevného koberce, který aktéři rozebírají na jednotlivé kousky, v pozadí vidíme pohozené další hromady látek. Ty jsou nakonec také posbírány a zapojeny do hry – tanečníci je vyhazují do vzduchu, mají je na ohnutých zádech a točí se s nimi, obtáčí si je kolem beder, aby je odhodili a v závěru opět nazí postupně opouštěli jeviště.
Encantado znamená v překladu okouzlený, začarovaný či nadšený. Tanečníci a tanečnice Lia Rodrigues Companhia de Danças se v hodinové produkci premiérované v roce 2021 v pařížském Théâtre de Chaillot stávají šamany, kteří v záplavě barevných látek s entuziasmem nechávají volně proudit energii svých těl.
