První film v hlavní soutěži, který mohli návštěvníci přehlídky spatřit, doputoval do Karlových Varů z Nizozemska. Režisér Peter Hoogendoorn natočil černobílý snímek s melancholicky komediálním nádechem, nazvaný v češtině Host a ryba třetího dne.
Hostem, jehož krátká návštěva se někomu (a hlavně jemu) bude chvílemi zdát až příliš dlouhá, je stárnoucí muž, který se každoročně na skok vrací do rodného Nizozemska ze slunného Portugalska – a letos je to možná naposledy.
Doba strávená s dávno dospělým, poněkud depresivním a s životem nespokojeným synem je pro oba zároveň vzácná i náročná. Citlivě a s humorem uchopené pojednání o zbývajícím čase a potřebě i náročnosti komunikace zahájilo soutěž příjemně a důstojně, jeho vítězství by nicméně překvapilo.
Co odhalí zabijačka
Možná nečekaná, ale docela zřetelná je spojnice Hosta a ryby se snímkem Mord, prvním ze dvou českých zástupců v hlavní soutěži.
Čtyřiatřicetiletý režisér Adam Martinec, pro něhož je tento film celovečerním hraným debutem, vzal diváky na své rodné Osoblažsko, kde se opět cosi děje naposledy: tradiční domácí zabijačka, kterou stárnoucí děda s babičkou už příští rok nehodlají opakovat.
A stejně jako je samotný fenomén zabijačky lehce znepokojivým mixem veselí, pospolitosti, napětí a smrti, vyplouvají během družného setkání rodiny a známých na povrch rozličná traumata a bolesti.
Mord začíná jako zdařilá komedie inspirovaná novovlnnými filmy z 60. let, se skvěle přirozenými výkony herců i neherců (do hlavní role obsadil režisér svého vlastního otce). V klíčové scéně báječně zafunguje i ten nejzákladnější prvek fyzické grotesky.
Od následného zvážnění by se dal možná očekávat ještě hlubší záběr a dotažení načatých motivů, ale volba nedoslovenosti je legitimní a pomáhá ději plynout bez rušivých zádrhelů. Český film je bohatší o empaticky kousavé rodinné drama z rodu Chaty na prodej Tomáše Pavlíčka; uvidíme, jak zapůsobí na zahraniční porotce.
Chlapec a vepř se potkávají také ve slovenském příspěvku do hlavní soutěže, tady však o komedii rozhodně nejde. Snímek Ema a smrtihlav natočila režisérka Iveta Grófová podle novely bohužel již zesnulého spisovatele a filmaře Petra Krištůfka.
Vrací se do éry Slovenského státu v době druhé světové války a věnuje se nepříliš známé (rozhodně u nás) historii slovenských Maďarů, kteří zůstali na Slovensku i po takzvané vídeňské arbitráži, která Maďarsku odebrala část území.
Delegace filmu Ema a smrtihlav při premiéře ve velkém sále Thermalu – uprostřed v bílém režisérka Iveta Grófová
Filmová hrdinka Marika (Alexandra Borbélyová) se ocitá v prekérní situaci, čelí spolu s dalšími Maďary nevraživosti Slováků, přitom velitel Hlinkovy gardy (a také jeho sok, esesák ze Sudet) se jí snaží dvořit.
A ke všemu Marika na zděděném statku ukrývá (česky mluvícího) židovského chlapce, jemuž hrozí smrt. Snímek zaujme zejména odvahou mluvit o tématech, která dnes na Slovensku mohou budit velké emoce.
