Za filmem, který se zabývá propitými dny v hospodě, skandováním na fotbalovém stadionu a krvavými pouličními rvačkami, stojí kupodivu žena -režisérka a spoluscenáristka Lexi Alexanderová. Pro nedůvěřivce se sluší dodat, že Alexanderová začala na fotbal chodit, už když jí bylo pět let, a vydrželo jí to celý život. Je to dáma víc než rázná, hodně daleko to dotáhla v karate i kickboxu. Má za sebou kariéru kaskadérky, ale i nominaci na Oskara za krátký film Johnny Flynton.
Snímek o fotbalových fanoušcích nosila v hlavě od začátku své režisérské kariéry. Aby svou zkušenost z bundesligy dokázala co nejvěrněji transformovat do londýnského prostředí, spojila se s Dougiem Brimsonem, který o hooliganismu sepsal několik knih a společenství fanoušků důvěrně zná.
Alexanderová neusilovala o syrový paradokumentární exkurs mezi hooligans, ale vystavěla svůj silný příběh podle pravidel klasického dramatu. Do prostředí fanoušků vstupujeme spolu s americkým studentem Mattem (Elijah Wood), který o nějakém fotbalu - natož o jeho „doprovodných akcích“ -nemá ani páru. Do Londýna přijede za sestrou ve chvíli, kdy byl neprávem vyhozen z Harvardu.
Tragédie takřka antická
Spíše z bezradnosti než s konkrétním úmyslem se připojí ke švagrovi, který stojí v čele westhamské „firmy“, čili party chlapíků, kteří do sebe v hospodě nalijí metr piv, pak se za halasného řvaní přesunou na stadion a po zápase si to někde v průjezdu na férovku rozdají s „firmou“ soupeřů.
Na Mattově případu film demonstruje, jak je „snadné“ do takové party zapadnout a propadnout „kouzlu“ vášnivých bitek po boku stejně smýšlejících parťáků. Kluk, který se nikdy v životě nepral, konstatuje v druhé polovině filmu: „Začalo mě to bavit.“
Alexanderová sleduje na jedné straně zvláštní společenství fotbalových fanoušků, kteří pocházejí z různých sociálních vrstev, často to jsou vysokoškolsky vzdělaní lidé s rodinou, dětmi a solidním zaměstnáním. Na tomto základě buduje takřka antickou tragédii, v níž hraje roli zrada, stará křivda, pomsta i oběť.
Matt se spřátelí se svým švagrem Petem, který dopoledne učí na základní škole kluky dějepis a tělocvik a večer se dokáže v hospodě porvat kvůli svému oblíbenému fotbalovému týmu. Po zkušenosti s vypočítavým prospěchářstvím spolužáků z Harvardu Mattovi učaruje upřímná soudržnost fanoušků. Ochotně se zapojuje do živelných i organizovaných bitek. Ví, že si zahrává se životem, ale netuší, že riskuje bezpečí rodiny své sestry.
Hooligans velmi rychle vtáhnou do příběhu, drží si laťku stále vysoko a člověk vůbec nemusí být fotbalový fanda, aby ho bavili. Spíš než snímek „o fanoušcích“ je to totiž „drama z prostředí fanoušků“.
Na druhou stranu právě dramatická struktura film tlačí do patetických poloh, autenticita tu dostává na frak a téma se idealizuje. Násilnické rvačky sice nemají pražádný smysl, ale díky dramatickému zarámování můžeme mít pocit, že na závěr sledujeme bezmála „bitvu u Helmova žlebu“.
Těžko říci, jestli chtěla Lexi Alexanderová natočit zrovna tohle. Je až příliš vidět, že s fotbalovými povaleči vlastně sympatizuje a nějaká ta rána pěstí by podle ní v „cívíčku“ opravdového chlapa neměla chybět. Inu, proti gustu...
Snímek o fotbalových fanoušcích nosila v hlavě od začátku své režisérské kariéry. Aby svou zkušenost z bundesligy dokázala co nejvěrněji transformovat do londýnského prostředí, spojila se s Dougiem Brimsonem, který o hooliganismu sepsal několik knih a společenství fanoušků důvěrně zná.
Alexanderová neusilovala o syrový paradokumentární exkurs mezi hooligans, ale vystavěla svůj silný příběh podle pravidel klasického dramatu. Do prostředí fanoušků vstupujeme spolu s americkým studentem Mattem (Elijah Wood), který o nějakém fotbalu - natož o jeho „doprovodných akcích“ -nemá ani páru. Do Londýna přijede za sestrou ve chvíli, kdy byl neprávem vyhozen z Harvardu.
Tragédie takřka antická
Spíše z bezradnosti než s konkrétním úmyslem se připojí ke švagrovi, který stojí v čele westhamské „firmy“, čili party chlapíků, kteří do sebe v hospodě nalijí metr piv, pak se za halasného řvaní přesunou na stadion a po zápase si to někde v průjezdu na férovku rozdají s „firmou“ soupeřů.
Na Mattově případu film demonstruje, jak je „snadné“ do takové party zapadnout a propadnout „kouzlu“ vášnivých bitek po boku stejně smýšlejících parťáků. Kluk, který se nikdy v životě nepral, konstatuje v druhé polovině filmu: „Začalo mě to bavit.“
Alexanderová sleduje na jedné straně zvláštní společenství fotbalových fanoušků, kteří pocházejí z různých sociálních vrstev, často to jsou vysokoškolsky vzdělaní lidé s rodinou, dětmi a solidním zaměstnáním. Na tomto základě buduje takřka antickou tragédii, v níž hraje roli zrada, stará křivda, pomsta i oběť.
Matt se spřátelí se svým švagrem Petem, který dopoledne učí na základní škole kluky dějepis a tělocvik a večer se dokáže v hospodě porvat kvůli svému oblíbenému fotbalovému týmu. Po zkušenosti s vypočítavým prospěchářstvím spolužáků z Harvardu Mattovi učaruje upřímná soudržnost fanoušků. Ochotně se zapojuje do živelných i organizovaných bitek. Ví, že si zahrává se životem, ale netuší, že riskuje bezpečí rodiny své sestry.
Hooligans velmi rychle vtáhnou do příběhu, drží si laťku stále vysoko a člověk vůbec nemusí být fotbalový fanda, aby ho bavili. Spíš než snímek „o fanoušcích“ je to totiž „drama z prostředí fanoušků“.
Na druhou stranu právě dramatická struktura film tlačí do patetických poloh, autenticita tu dostává na frak a téma se idealizuje. Násilnické rvačky sice nemají pražádný smysl, ale díky dramatickému zarámování můžeme mít pocit, že na závěr sledujeme bezmála „bitvu u Helmova žlebu“.
Těžko říci, jestli chtěla Lexi Alexanderová natočit zrovna tohle. Je až příliš vidět, že s fotbalovými povaleči vlastně sympatizuje a nějaká ta rána pěstí by podle ní v „cívíčku“ opravdového chlapa neměla chybět. Inu, proti gustu...
