Své pocity umí vyjádřit velmi osobitě, takže vlastně na jejich základě vytváří nové sny, působící i na naši imaginaci. V Museu Kampa se návštěvníci setkají s reprezentativním výběrem z jejích základních tematických okruhů.
Kateřina Černá se narodila 17. února 1937 v Praze, studovala na Akademii výtvarných umění v malířském ateliéru profesora Karla Součka a brzy si vytvořila nenapodobitelný styl. Navázala na meziválečný poetismus, dokáže přirozeně a srozumitelně ztvárnit své představy, které se v jejích kresbách, obrazech, kolážích či asamblážích zvolna proměňují podle toho, jak se vyvíjí její vnitřní svět i pohled na všechno, co nás obklopuje.
Výstava v komorním prostoru konírny Sovových mlýnů se dělí do několika částí podle tematických celků. V zahradách malířka vyjadřuje křehkou krásu exotické přírody a také jejich podobu ovlivněnou naším působením. Každá zahrada má svůj příběh, rytmus řazení prvků závisí na mnoha okolnostech. V pohledech do městských ulic je znát, že má své motivy zažité, že o nich dlouho přemýšlí a promítá do nich svůj vztah k určitým místům, která ji okouzlila a která mohla pozorovat v různých denních i ročních obdobích i v rozdílných časových etapách.
KATEŘINA ČERNÁ: SNY ZAZNAMENANÉ Kurátorka Martina Vítková Museum Kampa, do 12. 3. |
Křehce a trochu i záhadně působí série obrazů panenek, které připomínají svým užitím ornamentu, jemné kresby, zářivého stříbrného či zlatavého pozadí a soustav korálků, vytvářejících nádherné šperky, gotické portréty, v nichž stejně jako v její tvorbě neplatí zákonitosti klasické renesanční perspektivy. Umělkyně vytváří i živé portréty, v nichž dokáže vystihnout charakteristické vlastnosti, gesta a postoje zobrazovaných osob. Půvabným oživením výstavy jsou předměty, které doplnila malbou nebo koláží. Skříň pokladů v sobě ukrývá tajemství v podobě pozvánek na výstavy, básní či dopisů.
Malířka užívá rozmanité výrazové prostředky – kresbu, malbu, koláž nebo asambláž. Spojuje tak svůj křehký kresebný nebo malířský rukopis s prvky převzatými z každodenního života, které zde získávají nový význam. Pracuje s rytmem jednoduchých geometrických prvků, se strukturou staniolu užívaného na obaly, s ornamenty kousků látek, krajek či papírů nebo s různobarevnými korálky. V jejích obrazech se tedy vznášejí jakési útržky toho, co vidíme kolem nás, z nichž však Kateřina Černá vždycky dokáže vytvořit působivý celek. Na výstavě jsou obrazy z různých období, ale jejich poetika se v průběhu let příliš nemění.
O jejím díle vyšla obsáhlá monografie, v níž můžeme sledovat celý vývoj její tvorby. Zasvěcený text napsala teoretička Naďa Řeháková, která její tvorbu desítky let sledovala. Pro pochopení jejího způsobu myšlení jsou důležité i její vlastní texty – vzpomínky, které se staly součástí této souhrnné publikace. Má za sebou řadu samostatných výstav, tu první zahajoval známý historik umění a teoretik Klubu konkretistů Arsen Pohribný.
Tu zatím poslední, která nyní v Museu Kampa probíhá, připravila kurátorka Martina Vítková. Podařilo se jí vybrat a propojit nejlepší malířčiny obrazy, které i v malém prostoru přinášejí přesný a jasný obraz jejího díla. Pro něj je příznačná schopnost vystižení nálady, ať už jde o exoticky působící krajiny, nebo motivy z historického centra Prahy, kde se prolínají rozmanité architektonické slohy (Národní třída, Mánes…).
Museum Kampa má v posledních letech bohatý program zaměřený hlavně na generaci začínající koncem padesátých a počátkem šedesátých let. Vedle známých osobností (Stanislav Kolíbal, Vladimír Janoušek, Věra Janoušková, Karel Malich, Zdeněk Sýkora...) představuje umělce, na které se již trochu zapomnělo nebo kteří ještě čekají na své objevení, ale jejichž tvorba stojí za připomenutí.
