Místo, kde vznikla čtvrť Žižkov, bylo vždy trochu oddělené od hlavního města a mělo svá specifika. U křižovatky zvané dnes Bulhar se na návrší tyčily šibenice, jistě aby varovaly příchozího do města, že tady neřádstvu pšenka nekvete.
Další bariéru tvořily městské hradby, a když vzaly za své, zastaly jejich roli železniční koleje.
Nad budoucím Žižkovem se však tyčila významná dominanta – vrch Vítkov, na němž svedli jednu z vítězných bitev husitští válečníci. Tato skutečnost měla vliv na celý následný vývoj čtvrti, který shrnul ve své zatím poslední knize Husité na Žižkově přední znalec husitství a žižkovský patriot Petr Čornej.
Ze všech možných přístupů ke kulturně-ideologické historii Žižkova zvolil Čornej pohled stavební a toponymický. Jistou logiku to má, v úvodu zmíněný Karel Hartig byl stavitel a do jisté míry tak určoval rozkvět čtvrti, pro niž prosadil název Žižkov.