Poznali se na studiích na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru profesora Filly, stali se životními partnery, v umění si byli navzájem rádci i prvními kritiky. Přestože pracovali odděleně, každý ve svém ateliéru a na odlišných tématech, je z jejich tvorby cítit umělecké souznění.
Shodně také oba prohlašovali, že ve výtvarném umění mají rádi všechny techniky i barvy. Kdyby nezasáhl osud a umělkyně ve svých čtyřiadevadesáti letech začátkem února nezemřela, dalo by se bez nadsázky hovořit o výtvarném „koncertě“ se silným lidským podtextem.
Tvořila do poslední chvíle
I přes smutnou událost se výstava Květy Pacovské v Galerii Zdeněk Sklenář koná. Do její organizace se zapojili Milan Grygar a syn, fotograf Štěpán. „Maminka naštěstí stačila svoji výstavu ještě sama připravit. Z její selekce se dalo usoudit, že má v úmyslu ukázat především svoji malířskou tvorbu. Ve výběru byly i dvě plastiky.
Obrazů bylo podstatně více, než by galerie mohla pojmout. Museli jsme proto zasáhnout, zejména táta, a konkrétní díla vybrat. Otec, stejně jako před tím sobě, dělal i maminčinu instalaci, věděl přesně, jak s tím naložit. Vystaveny jsou obrazy vzniklé zhruba od 90. let do současnosti. Maminka pracovala do poslední chvíle,“ řekl před zahájením výstavy Štěpán Grygar, který také za matku převzal významné francouzské ocenění, řád Rytíř umění a literatury.
KVĚTA PACOVSKÁ Galerie Zdeněk Sklenář Do 27. května |
Instalace čítající přes dvacet prací má magickou atmosféru a je ukázkou výtvarných schopností Květy Pacovské a jejího citu pro barvy. Na bílém podkladě vynikají linie v královské červené, přitažlivá je kombinace zelené se žlutou. Ovšem i barevně umírněná variace s černou působí živě.
Na jiných obrazech je použit další autorčin oblíbený motiv – kruh, symbol trvávání bez začátku a konce. Nic nenasvědčuje vysokému věku malířky, která díla vytvořila a pár měsíců před svým odchodem je pro výstavu vybírala. Obrazy i plastiky korespondují se známým tvrzením umělkyně, že chce svým uměním budovat na světě radost a vytvářet něco, co by mohlo obohatit všechny okolo.
Uznávaná malířka i ilustrátorka
Květa Pacovská byla možná více známá a slavná v zahraničí než doma. Vystavovala po celém světě, mimo jiné v Tokiu, Padově, Londýně, Ósace, Paříži, Lipsku, Calais atd. Samozřejmě také v Praze, Brně… Na tuzemské umělecké scéně bylo ovšem její jméno spojováno především s ilustracemi dětských knížek, za něž získala řadu mezinárodních ocenění. Původně se jimi začala zabývat pro potěšení svých dvou malých synů a také kvůli obživě. Z ilustrátorky se později stala oceňovanou autorkou výtvarných knih nejen pro děti, ale i pro dospělé.
Je dobře, že se současná výstava zaměřila výhradně na její malířskou tvorbu, které se věnovala souběžně s ilustracemi. Ale také o to je smutnější, že se nedočkala jejího zahájení. Dominantním prvkem autorčina výtvarného projevu je tvar, kterému pomocí barev uměla vdechnout život. Nechává na divákovi, aby si s pomocí fantazie vytvořil k obrazům vlastní legendu a vztah.
Kurátor jedné z jejích minulých expozic Jiří Machalický výstižně řekl, že „… rukopis Květy Pacovské se pozná na první pohled. Její projev je velkorysý, a přitom hravý a zasahuje do několika oblastí. Je rafinovaný a zároveň srozumitelný a přístupný a může okouzlit diváka rozdílného typu a nejrůznějšího druhu vzdělání“. Její současná výstava je toho dokladem.
