LN Kolik peněz musíte dostat, abyste zůstal v úřadu?
Rozhodně to musí být tolik, kolik dostala kultura pro letošní rok.
Tedy 0,77 procenta z rozpočtu včetně peněz na církve.
Ano. Ale abychom si rozuměli, tady je ve hře obrovská částka peněz z EU. A to, co dělají pan premiér a pan ministr financí, dělají dobře. Pokud se jim nepodaří snížit schodek tak, aby odpovídal maastrichtským kritériím, tak k nám z EU nepůjde nic a celá společnost včetně kultury přijde o obrovské peníze.
To víme. A proč mi to říkáte?
Aby bylo jasné, že je chápu. Na druhé straně ale nemohu dopustit, aby mi vzali miliardu korun, která měla jít do živých programů kultury. Tyto programy by se nekonaly.
Co je podle vás horší - že nemáte peníze na živé umění, nebo na památky?
Obojí. Ono je totiž potřeba památky se živým uměním provazovat. V Česku je 269 zpřístupněných památkových objektů. V roce 2006 je navštívilo téměř 12 milionů lidí. A v těch památkách se odehrálo asi 21 tisíc kulturních akcí. Ony totiž přitahují nejen tím, že stojí a mají střechu, zdi a inventář, ale taky tím, že se tam něco odehrává. A za posledních pět let se zvýšil počet návštěvníků kulturních akcí v těchto památkách o osmdesát procent. Lidi přitahuje památka, ale živá!
Chápete Topolánka s Kalouskem, zároveň si ale na té miliardě trváte. Kde ji tedy mají vzít? Kalousek prohlásil, že pokud nakonec někomu přidá, bude muset jinému ubrat. Který resort snese další snížení rozpočtu?
Já nechci sahat svým kolegům ministrům do svědomí. Není to tak, že bych svému kolegovi Aleši Řebíčkovi chtěl brát peníze. Ale jedna miliarda, to jsou dva kilometry dálnice. A dejme si to na misku vah! Zařízneme kulturní programy a budeme mít dva kilometry dálnic, nebo budeme v kultuře tam, kde jsme, a nebudeme ty dva kilometry mít!
Jinými slovy říkáte: Dva kilometry dálnice se nedají srovnávat s kulturními programy?
Ano. A potom je tu ještě jedna důležitá věc. Politická reprezentace zatím nikdy nepřistupovala ke kultuře jako ke kapitálu. A tento pohled chci změnit. Kultura vydělává veliké peníze! Musí být chápána jako ekonomická kategorie.
Nejsou v této kategorii díry, kterými peníze mizí? Exministr Jandák řekl: „Když sečteme všechny zdroje, na kulturu je peněz dost, akorát - a tady nechci nikoho podezírat, i když některé lidi samozřejmě podezírám - se s nimi dobře nehospodaří. Chybějí kontrolní mechanismy.“
Ministerstvo kultury má dvaatřicet příspěvkových organizací. Národní muzeum, Národní galerii, Národní divadlo, Národní památkový ústav, ... To je na můj vkus příliš mnoho. MK by mělo podporovat jen ty skutečně národní instituce.
Můžete je vyjmenovat?
Rozhodně Národní galerie, rozhodně Národní muzeum, rozhodně Národní technické muzeum, rozhodně Národní divadlo,...
Počkejte. Co by naopak nemělo do této kategorie příspěvkových organizací MK patřit?
Tak třeba Národní památkový ústav. Ten má 102 hradů a zámků. Památkový ústav přirovnávám k mladoboleslavské Škodovce. Málokdo na světě má 102 hradů a zámků! To je obrovská firma a musí vydělávat větší peníze.
Takže byste ho nechal fungovat samostatně, aby měl nějakou zodpovědnost a byla větší šance, že bude vykazovat zisk?
Samozřejmě. Památkový ústav byl ministerstvem kultury dlouhá léta zanedbáván. Památkáři žili v zimním spánku. Přestože je tam spousta šikovných lidí. My chceme památkový ústav probudit.
Jak by fungoval? Třeba jako akciová společnost ministerstva kultury?
To já ještě přesně nevím, jaká společnost by to měla být. Zadáváme audity, abychom našli cesty.
Nebudete mít o ty památky strach?
Ne, ne. To nemá být žádná disneylizace památek. Musí být zachována jejich kulturní hodnota. Ale podívejte se na šlechtu - jak ta se stará o své hrady! Na hradech a zámcích je spousta nevyužitých prostor. Už jsme se o tom bavili s ministryní Kuchtovou. Chtěli bychom památky více propojit se školstvím. Vždyť hrady jsou lepší než všechny dějepisy dohromady!
Jak to má vypadat v praxi?
Uvažujeme například o zavedení památkových pasů. Rodina si koupí památkový pas a bude zvýhodněna na vstupném. Mělo by to být poskytováno i školám. Musí to být pružnější a více manažerské. Počítáme s tím, že u památkářů musí proběhnout personální výměny. Musí se tam pustit život. Stát je nejhorší vlastník - na tom se všichni shodnou. Jednou z možností třeba je rozdělit Národní památkový ústav na odborný ústav a Správu státních hradů a zámků. Vždyť tu ani neexistuje nějaký marketing památek. Ten ústav nemá ani CD s hrady...
Jenže v tuto chvíli nemáte peníze ani na údržbu stávajících památek a kulturních akcí.
Jde o to, abychom uhájili peníze, které jsme měli doposud. Těch 0,77 procenta je pro nás životní minimum, a my pod něj už nemůžeme jít.
Takový stav byste už považoval za likvidaci kultury.
Ano. Byla by to hrozná ekonomická škoda. Každá rodina, která navštíví hrad, si koupí vstupenky, jdou poblíž na oběd, ubytují se tam, koupí si nějaké věci... Zkrátka drží místní ekonomiku v podhradí.
Ale pořád mluvíte o dlouhodobém výhledu. Teď máte řešit jinou situaci. Například byste podle programového prohlášení vlády měl tento rok propustit tři procenta státních zaměstnanců.
Tady je otázka, kdo je státní zaměstnanec. Já jsem pro propouštění úředníků. Ministerstvo kultury má zhruba 250 zaměstnanců.
Resort kultury má 7000 zaměstnanců. Z toho se mají ta tři procenta počítat.
Ano. Ale to jsou i zahradníci a průvodci na zámcích. Začneme-li je propouštět, hrady a zámky nám nebudou přinášet ekonomický efekt.
Jinými slovy, s tím programovým prohlášením to žádná sláva není. Slíbené peníze nedostanete, vy zas neprovedete slíbené personální změny...
To mám propouštět knihovníky? Mám propouštět baletky?
To říkejte Topolánkovi. Já jsem u schvalování programového prohlášení vlády neasistovala.
Já jsem mu to říkal! Já prostě budu propouštět úředníky.
To znamená, že za splnění programu vlády budete považovat propuštění sedmi úředníků.
Jako šéf fabriky budu propouštět úředníky. Ale nebudu propouštět dělníky, kteří tvoří hodnoty. Víte, my se umíme přizpůsobit těm tvrdým číslům. Ale znamenalo by to rušení kulturních institucí. Pokud bychom ty peníze nedostali, museli bychom se nějak zařídit.
Ale vy to dělat nebudete, protože přece v takovém případě odstoupíte.
Já to neudělám, já odstoupím. Ale umím to naplánovat a položit na stůl i s dopady, které to bude mít.
To programové prohlášení vůbec pokulhává. Netýká se to jen vás. Vláda neplní ani závazky vůči NATO - Česko se zavázalo, že bude dávat na armádu ročně 1,55 procenta HDP, a Kalouskův návrh počítá do roku 2010 s poklesem na 1,38 procenta HDP...
Já jsem nastoupil do rozjetého vlaku. Programové prohlášení bylo hotové už předtím.
Vy byste ho nepodepsal?
Já bych ho podepsal, ale nestal bych se ministrem, kdybych věděl, že mám být likvidátor.
Nakolik berou ve vládě vážně vaše prohlášení o rezignaci?
Nemluvil jsem o tom s nimi.
Takže to zajímá jen novináře?
Ano.
Tak to vás asi bereme vážněji než vaši kolegové.
To nevím. Ale myslím, že při projednávání rozpočtu mě vzali velice vážně. Ale nechme to uvnitř vlády.
Naznačujete, že máte ty peníze přislíbeny?
Myslím, že budeme mít minimálně stejné peníze jako v letošním roce. A možná budeme mít ještě o trochu více. Zatím tu nemluvíme o penězích evropských.
Vlastně vám věřím, že o ty peníze ve skutečnosti zas takový strach nemáte - vždyť chystáte i neplánovanou rekonstrukci budovy ministerstva... Zadal jste projekt architektu Pleskotovi...
To nebudou velké peníze. Zřídíme tu přívětivé informační a kulturní centrum. Budou to drobné peníze.
Na kolik milionů to přijde?
To by se mělo odehrát v řádu... já nevím... statisíců. Maximálně několika málo milionů.
Co soudíte o Jiřím Čunkovi?
Jiří Čunek skočil z komunální do vysoké politiky po hlavě. Byl to odvážný skok a...
A nebylo tam dost vody?
Pod hladinou byla různá nebezpečí. Nedovedu si představit, že bych spáchal nějaké trestné činy a zatvrzele bych si před celým národem stál na svém, že neodstoupím. Kdyby se pak ukázalo, že jsem skutečně něco udělal, to bych tu vůbec nemohl žít! Byl bych přece naprosto znemožněn. On má, jako každý jiný občan, právo na presumpci neviny.
A co nějaká politická odpovědnost? Vždyť preference vaší strany jsou už na hranici volitelnosti.
Ano, je to velká odpovědnost. Nevím, zda bych se na jeho místě choval stejně. Asi bych ten obrovský mediálně-politický tlak nevydržel.
Není to od Čunka trochu sebestředné chování vzhledem k tomu, že to ničí stranu?
Na druhou stranu, KDU-ČSL si ho zvolila jako předsedu.
V té době ovšem nevěděla, co bude následovat. Copak jste mohl tušit, jak se například bude vyjadřovat o Romech?
Já jsem předtím pana Čunka vůbec neznal. Řekl bych, že to bylo velmi odvážné rozhodnutí, protože standardní způsob v politických stranách je, že člověk postupuje po stupíncích a je prověřován.
Bylo to tedy dobré rozhodnutí, zvolit Čunka předsedou?
To si netroufám hodnotit.
Opravdu nemluvím jen o kauze s údajným úplatkem, ale i o Čunkově vyjadřování. Třeba právě ohledně Romů.
Mám pocit, že Jiří Čunek někdy zbytečně mluví. Měl by být ve svém vyjadřování daleko úspornější.
Máte na mysli jeho prohlášení ve sněmovně mířené na jeho bývalou sekretářku, o níž řekl, že už zaslechl poznámky, že se tak chová jen žena, která profesionálně prodává za peníze své tělo?
Ano. Měl by mít větší kontrolu. Něco jiného je být politikem na komunální úrovni, tam můžete mluvit podstatně otevřeněji. Místní novináři vás mají pak rádi, protože se tam vlastně nic jiného neodehrává. Vysoká politika je ale úplně jiný svět.
Proto se ptám, zda to bylo dobré rozhodnutí... Víte, televize má jednu výhodu - když se v ní takto odmlčíte, už to je samo o sobě odpověď. Ale v novinách je to problém.
Doufám, že se to ukáže jako dobré rozhodnutí. Nebyla jiná možnost, on byl zvolen poměrně masivně. Já sám bych stejný postup jako on nevolil. Takto raketový vzestup politika z místní úrovně do té úrovně nejvyšší je nesmírně závažná věc. Já sám bych to nedokázal. Nedělal bych to ani minutu. A hlavně tu mám na ministerstvu co dělat. Nedávno jsem hovořil se Slávkem Jandákem a říkal jsem mu: „Slávku, jestli se sem na to ministerstvo vrátíš, tak nebudeš muset nikoho vyhodit, protože teď sem přijímáme tak kvalitní lidi, že už tady žádný ministr nebude muset personální změny dělat.“ Víte, já jsem jedenáctý ministr, průměrný život ministra kultury je u nás rok a půl. Občas si tu připadám jako v roce 1990, když jsem přišel v Telči na radnici. V kancelářích tam přežíval socialismus...
Kafíčka, chlebíčky?
Ano. Ještě se s tím tady setkávám. Něco tu stále postrádám. Ministerstvo kultury se nesmí chovat jako nějaký vrchnostenský úřad. Tohle starostům a krajům vadí. Proto jsem vyhlásil politiku otevřených dveří vůči krajům a městům. Vyzval jsem je, pokud mají kvalitní lidi, ať mi je sem na ministerstvo poskytnou. Už jich tu celou řadu mám. Ministerstvo není vůbec spasitelem české kultury. Například obce dávají ze svých rozpočtů čtyři procenta na kulturu a kraje dávají více než dvě procenta. Stát bude vždycky za obcemi a kraji zaostávat! A pokud nebude dávat ono procento, ale půl procenta, bude to skutečně ostuda. Přitom ty obce se starají o více než polovinu české kultury.
Přemýšlíte o tom, jakou má kultura ve vládě relevanci? Když se třeba uvažovalo o tom, že by ministrem byl Cyril Svoboda... To přece vypadalo jen jako snaha sehnat mu nějakou funkci.
No ano, to by byla více úřednická záležitost. Cyril Svoboda by ale zas samozřejmě daleko lépe jednal někde v Bruselu. Ale víte, já to mám ohmatané zespodu. Na ministerstvo kultury jsem chodil s čepicí v ruce, stál jsem v průvanu vrátnice, nechávali mě půl hodiny čekat, mám s tím své zkušenosti. Zažil jsem všechny ty ministry. Spíš to beru jako servis pro obce. Ti starostové jsou všechno moji kamarádi, známí. Oni vědí, že nejsem úřednický typ, ale že mi šlo vždycky o věc. Vědí, že se mnou se můžou domluvit. Já znám spoustu chytřejších a schopnějších lidí, než jsem já. Ale situace se vyvrbila tak, že jsem se tu ocitl já. Je to tak. Věděl bych o daleko lepších ministrech, než jsem já. Ti přijdou po mně.
