Abychom byli úplně přesní, Totožnost už česky jednou vyšla. V roce 2006 se objevil na internetu pirátský překlad. Trochu to tehdy rozvířilo vody, ale tak nějak nezábavně: jedna strana, ta devótní až za hrob, to měla za zločin na spisovatelově legendě, zradu jeho génia; ta druhá, vyladěná programově proti, pak jásala, že co autor svými zákazy a škrty zasel, to konečně sklízí.
S románem samotným to překřikování nemělo moc společného. Škoda. Totožnost je další z Kunderových knih, které fungují: mají jasně nadčasový punc, rezonují napříč kulturami – a čtenáře obratem pohltí, zneklidní a vyprovokují k aktivitě, k vlastní procházce proměnlivým terénem textu.
Totožnost je rozsahem spíš novela, má jednapadesát kapitol a je to druhá kniha, již napsal Kundera ve francouzštině.
Kundera aprílový. Mystifikátor, který provokoval k vlastnímu myšlení, přežil svůj život, své dílo |
Z jedné strany tak navazuje na vrcholné autorovy práce realizované v češtině, hlavně na Nesmrtelnost (vydanou 1990), zřejmě nejhravější Kunderovu prózu, ukázkový příklad literární postmoderny; z druhé strany pak předchází bilančně laděným titulům, psaným francouzsky, zejména pochmurné až existenciálně hororové Slavnosti bezvýznamnosti (2013), která patří vůbec k tomu nejlepšímu, co kdy autor napsal, a kterou se dílo Milana Kundery uzavřelo.
