Tak kdy to praskne?

Film Bublina je jeho nejnovější experiment. Testuje v něm mimo jiné i zaběhané distribuční vzorce.

Největší povyk za posledních deset let
Mysteriózní pomalé anti-drama Bublina situované do jednoho z mnoha ospalých městeček na americkém středozápadě doprovázel v Americe snad největší povyk, jaký se kolem filmu strhl za posledních deset let.

Důvodem nebylo, že uznávaný režisér Steven Soderbergh, který s nevídanou lehkostí přepíná mezi velkorozpočtovými hollywoodskými produkcemi a malými nezávislými projekty, natočil další film.

Obsah, forma, oblíbené historky z natáčení a drby kolem vzniku filmu zůstaly tentokrát stranou. Soderbergh zaprovokoval jinde. Jištěn společností Magnolia spadající do impéria podnikatele Marka Cubana, do něhož patří i síť kin Landmark Theaters, porušil tradiční formule filmové distribuce.

Bublina totiž vyšla na DVD zároveň s uvedením v kinech a na kabelové televizi. Stejnou strategii plánuje Soderbergh i u dalších svých pěti filmů. Takovému způsobu distribuce se anglicky říká day-and-date release a je opakem tradičního modelu, kdy je mezi premiérou filmu v kinech a vydáním na DVD většinou několikaměsíční odstup.

Byznys jako obvykle, jen jinak
Bublina byla nasazená pouze v třiceti kopiích, což je na americký trh směšné číslo. Film, k němuž si Soderbergh „odskočil“ mezi druhým a třetím dílem Dannyho parťáků (Ocean's Twelve + Thirteen), se promítal hlavně v kinech již zmíněné společnosti Landmark.

Většina ostatních kinařů mu svoje plátna odmítla poskytnout. Argumentovala přitom tím, že uvedení naDVD snižuje jejich šanci na slušné tržby. Přestože nízkonákladová Bublina natočená s minimem prostředků (veškerá technika se prý vešla do jedné dodávky) a neherci není úplně ukázkový příklad, na němž by se dalo ověřit, jestli je takový distribuční model funkční, rozpoutala důležitou debatu.

Debatu, která se v širším záběru zabývá tím, kam kinematografii posouvá digitalizace, a v užším tím, jak se ve věku pirátského kopírování a stahování změnil vztah diváka a dodavatele obsahu.

Na Soderberghův film se lze dívat jako na nafouknutou bublinu, která rychle splaskla. Nicméně upozornila na problém, jenž hned tak nesplaskne a s nímž se bude muset filmový průmysl celkem rychle vypořádat.

Bublina je zajímavá i jako kousek v Soderberghově filmografii. Snímkem s nádechem atmosféry Twin Peaks si upevnil svou pozici v čele filmových novátorů, kteří dokážou zručně spojit filmové umění s filmovým obchodem.

Vedle vlastních úspěšných filmů (za Traffic a Erin Brockovich byl nominovaný ve stejném roce na Oscara v kategorii nejlepší režie, sošku si odnesl za Traffic) je velmi obratný producent. Jen v posledním roce stál například za thrillerem Syriana nebo za dramatem Dobrou noc a hodně štěstí. A to jen velmi telegraficky, co se jeho tvůrčích aktivit týče.

Bublinou se po vyhřívání v úspěchu hvězdami nabitých filmů vrací ke své minulosti nezávislého tvůrce, na jejímž začátku stál v roce 1989 ceněný snímek Sex, lži a video. Pod dohledem studií neztratil nic ze svého filmařského instinktu a typické citlivosti na absurdní resonance v lidských životech.

Bublina odehrávající se z velké části v továrně na výrobu umělohmotných panenek je rozkošně minimalistická a opulentní zároveň, tajemná i absurdní. Koexistenci, která se nedá nazvat přátelstvím, nepravděpodobné a věkem rozdělené dvojice Martha a Kyle naruší příchod nové pracovní síly Rose. Tajemná vražda věci změní a zároveň nechá všechno při starém.

Věci jsou tak, jak jsou
Děj Bubliny má s realitou, míněno uvěřitelností, jen pramálo společného. Přesto je film upřímný, citlivý a zcela realistický v zachycení nenápadného proudu napětí, lhostejnosti, sobeckosti, oddanosti, zoufalství, dobroty a apatie, z nichž se skládá zvláštní životní pocit někde na hranici mezi životem a přežíváním.

Lesk, eleganci i svižné tempo Dannyho parťáků nebo Solaris nechal Soderbergh světelné roky za sebou. Do svého radostně ponurého portrétu malé každodennosti vyvedeného v sytých barvách a občas utopeného v těžko proniknutelné temnotě přimíchává náladu noirových filmů, thrillerů Alfreda Hitchcocka i Davida Lynche. Inspirovaný, ale suverénně svůj.