První třetina knížky, „Moudrost stromů“, je zásadní. Málokdo si uvědomuje, jak moc se stromy odlišují od běžných laboratorních organismů. Průměrná obměna generací v divoce rostoucím evropském lese je 500 let, přesto využívají všech možností, které jim dává donedávna vysmívaná epigenetika, tedy možnost bílkovin vznikajících za života stromu zasahovat do toho, jak bude v další generaci „přečtena“ DNA.
To je hlavní princip, kterým se stromy učí reagovat na krizové situace a kterým dokážou předat informace potomkům. A největší cena lesa je v jeho celku: pokud alespoň částečně pokrývá pevniny, recykluje dešťové srážky od mořských pobřeží dál a dál do vnitrozemí a plní tím roli přírodní klimatizace.
